Velký vůdce Sovětského svazu padl. Přímo na koberec. Dne 5. března 1953 umírá Josef Stalin a nad jeho mrtvolou začíná tragikomický boj o nástupnictví. Soudruzi z politbyra se zbavují letitého strachu, intrikují proti sobě, přitom společně organizují okázalý diktátorův pohřeb a zároveň se stále ujišťují, jak by na to či ono reagoval Stalin. Povýšením? Gulagem? Šibenicí?
Při černé komedii Ztratili jsme Stalina může tuhnout úsměv na rtech, protože komunistický režim zesměšňuje, aniž by si vymýšlela. Příběh vychází z mnoha skutečných událostí, tudíž podle vyjádření ruského ministerstva kultury „uráží sovětskou historii“ a v tamních kinech se nesmí promítat.
Jinde však diváky baví i díky hercům: Steve Buscemi hraje Chruščova, Jason Isaacs maršála Žukova a Michael Palin známý ze skupiny Monty Python ztvárnil Molotova. Roli Stalina dostal Adrian McLoughlin a v hlavní ženské roli se objevila bondgirl Olga Kurylenko.
Vymazáni z fotek
Listy Empire či The Guardian daly snímku ve svém hodnocení plných sto procent, také jiní zahraniční kritici připomínají, že režisér snímku Armando Iannucci využil bohatou zkušenost s politickou satirou, kterou má díky seriálu Viceprezident(ka). V podobném stylu natočil i snímek Politické kruhy, jenž byl nominovaný na Oscara a ve kterém koketuje s myšlenkou, že americký prezident a britský premiér zvažují vstup do války na Blízkém východě.
Stalinská komedie se kromě Anglie točila na Ukrajině, nicméně ruský přízvuk režisér od herců nežádal. Naopak věrně se držel historických motivů. Zmíní se tu havárie letadla se sovětským hokejovým týmem, sebevražda Stalinovy manželky či Berijova sexuální útočnost včetně zvyku, že poté žena musela přijmout kytici jako znamení, že s aktem souhlasila, jinak jí šlo o život. Realitě odpovídá též trest smrti hrozící každému, kdo by Stalina vyrušil ze spánku, nebo dodatečné vymazávání náhle nepohodlných tváří z dobových fotografií, tedy i z oficiálních dějin.
Přesto snímek inspirovaný francouzským komiksem, jehož autory jsou Fabien Nury a Thierry Robin, pootáčí optiku pohledu na éru teroru: z absurdity jejího soumraku těží smích. Až dosud vládl Stalin převážně dokumentům, případně vážným filmovým dramatům včetně snímku Ivana Passera, kde ho hrál Robert Duvall, nebo filmu Andreje Končalovského Uvnitř kruhu, ve kterém Stalina představoval Alexandr Zbrujev.
Smích samozřejmě dráždí víc než drama. Z Ruska se ozvalo, že film Ztratili jsme Stalina je „cílená provokace“, „zaslepenost cizinců, kteří o nás nic nevědí“ či dokonce „součást západního spiknutí, jak destabilizovat Rusko tím, že způsobí roztržky ve společnosti“.
Nicméně sám Iannucci, syn Itala a Skotky, který za svůj komediální vzor považuje Woodyho Allena, dobře ví, proč dává přednost komedii. Přesně to pojmenoval v souvislosti se seriálem Viceprezident(ka), který líčí kariérní půtky a souboje o moc v současném Washingtonu: „Kdykoli sledujete politiku, váš instinkt vám velí, abyste se smáli – protože jedinou alternativou je plakat.“
