Obsahuje vlastně dva filmy v jednom. První sleduje zrod opery Josefa Myslivečka Olimpiade s dirigentem Václavem Luksem a jeho Collegiem 1704, druhý jde po skladatelově italské stopě. A kupodivu zákulisí zkoušek zabírá daleko silněji než stylizovaný cestopis.
Co se odehrává ve zkušebně, je civilní, zábavné, věrné. Kdy jindy člověk uvidí pěvkyni s typickými gesty v džínách a teniskách, kde jinde mu kamera zdůvěrní dirigenta, který každou notu osvětlí, odzpívá a prožije na hranici sportovního výkonu. Nakažlivé nadšenectví, které ze souboru tryská, tu ještě nemá nános jevištní pompy, muzikanti jako by si v práci hráli. Vybaví se jazzový Whiplash, z něhož též strhující drama učinila hlavně hudba sama.
Zpověď zapomenutéhoČesko / Francie, 2015, 79 min režie: Petr Václav |
Naproti tomu životopisnou výpravu líčenou z pohledu muže, jenž nosil přezdívku Il divino Boemo – božský Čech, provází květnatý komentář, jehož přepjatý jazyk s výrazy „Vzpomínka odvanula už v den mé smrti“ mírní jen hlas Karla Rodena v roli vypravěče. K obrazové lyrice lesů či moře i k turistickým záběrům zahraničního výletu přidává Václav řečnické otázky a teoretické odpovědi. Teprve italský archivář dodá detektivně pojatá fakta včetně tehdejších platů a účtů v bance.
Výsledkem souboje dvou rovin filmu je tedy remíza, vyumělkovaný portrét proti skutečnému dobrodružství při zrození zážitku. A nakonec jazýček vah vychýlí směrem nahoru právě melodie z 18. století.
