Právě Dušana Kleina také zpráva o úmrtí jeho kolegy a přítele hluboce zarmoutila. "Je to obrovská ztráta. Strávil jsem s ním sice jen poslední etapu jeho pracovního života, ale byl to kameraman, který mě naučil to, 
co mě za celou dobu nenaučila škola. Moc jsem si ho vážil," řekl iDNES.cz Dušan Klein.
"Navíc se z nás stali kamarádi. I potom, co skončil, jsme si spolu občas zašli na kafe a klábosili. Obdivovali jsme, jak úžasně se drží. Byl po třech by-passech, přestal kouřit a pít a doslova omládl, do poslední chvíle vypadal báječně," připomněl režisér, který s Vanišem vytvořil i svůj majstrštyk Dobří holubi se vracejí.
Josef Vaniš se narodil 6. ledna 1927 ve Vysokém Chlumci. Po ukončení střední grafické školy v Praze, obor film a fotografie a po letech kameramanské asistentské činnosti natočil jako již samostatný kameraman desítky zpravodajských, dokumentárních a krátkých filmů. Od roku 1958 do roku 1989 působil ve filmovém studiu Barrandov, kde se jako kameraman podílel na více než padesáti filmech.
Patří mezi ně Závrať, Dědeček, Kylián a já, Smrt stopařek nebo také Kleinovo Vážení přátelé, ano. Po převratu pracoval Vaniš už jen jako kameraman na volné noze a vedle Konce básníků v Čechách a Andělských očí (obojí Klein) se mu podařilo natočit i dětské snímky Kačenka a strašidla a Kačenka a zase ta strašidla.
Velkým koníčkem Josefa Vaniše bylo fotografování. Nejčastějšími tématy byl rodný Chlumec a také Tibet, kterému se jako spoluautor věnoval i v několika publikacích (Vzpomínka na Tibet, On The Road Through Tibet). Za svůj život stihl uspořádat čtrnáct výstav.
Z filmů Josefa VanišeAndělské oči (1994), Konec básníků v Čechách (1993), Kačenka a strašidla (1992), Kačenka a zase ta strašidla (1992).Vážení přátelé, |
ano (1989), Dobří holubi se vracejí (1987), Jak básníkům chutná život (1987), Jak básníci přicházejí o iluze (1984) ,...a zase ta Lucie (1984), Lucie, postrach ulice (1984), Smrt stopařek (1979), Tichý Američan v Praze (1977), Dědeček, Kylián a já (1967)
