Jak vypadají rozhovory s aktuálními vládci Hollywoodu? V praxi zhruba tak, že "účastníci zájezdu", režisér Roland Emmerich a herci John Cusack, Amanda Peetová a Chiwetel Ejiofor, seděli celkem tři hodiny každý v jednom hotelovém salónku a po šesti minutách se u nich střídali novináři.
Interview se natáčela na kameru a na konci vymezeného času dostal každý novinář do ruky kazetu s nahrávkou.
Bylo mi jich líto. Ale asi je to daň za účinkování ve velkofilmu, který pravděpodobně vydělá opravdu hodně peněz a uvidí ho opravdu hodně lidí.
Režisér to má pod kontrolou
Lehké to však nebylo ani pro nás novináře. Připravíte si otázky na režiséra, které mají logický sled. Ale kolik jich asi za šest minut stihnete? Důležitá je ta osmá – ale dostaneme se k ní vůbec?
Musí se improvizovat na místě. Vedle režiséra sedí člověk, který během interview odpočítává minuty – 5,4,3,2,1. Když dojde na třetí, je jasné, že nepadne ani čtvrtina připravených otázek. Tak rychle, které přeskočím a které položím?
Roland Emmerich působí jako skutečný profík. Je usměvavý, sebejistý, mluví kultivovaně a souvisle, ani na okamžik nezaváhá. Kolikrát už asi na mé otázky odpovídal? Stokrát? Dá se vůbec vymyslet originální otázka, kterou mu ještě nikdo nepoložil?
Princezna a ischias
Podobný oříšek řeším s herci. Na co se kterého z nich zeptat? Budou mluvit hodně, nebo málo? Brzy se to ukáže.
Jeden z mých oblíbených herců John Cusack je suchý a stručný. Usmívá se, ale evidentně to chce mít co nejdřív za sebou.
Má ale smůlu, šest minut je šest minut. Myslím si, že je otrávený (upřímně, kdo by se mu divil?), ale později se na chodbě dozvím, že trpí pekelnými bolestmi zad.
Prý mu celé ráno sháněli silné prášky proti bolesti a dávali mu zábaly. Nepomohlo to. A já se ho vyptávala, jak při natáčení zvládal všechno to běhání, skákání a potápění. Doufám, že se mu kvůli tomu nepřitížilo.
Amanda Peetová je krásná a vypadá jako princezna. Má půvabné bílé šatičky a snad dvaceticentimetrové podpatky. Bohužel jako princezna i mluví. Při každé otázce se zatváří vyděšeně a evidentně neví, co odpovědět.
Když na dotaz, jestli se na natáčení nějak připravovala, odpověděla: "Ne, proč?", pochopila jsem, že to bude těžký boj.
Nejpříjemněji nakonec dopadne rozhovor s Chiwetelem Ejioforem. Možná i proto, že je ze všech tří přítomných ta nejmenší hvězda, si rozhovory s novináři z celé Evropy evidentně užívá.
Asi si něco takového vyzkoušel poprvé. Je sympatický, příjemný, dobře naladěný, odpovídá inteligentně a ani krátce, ani dlouze. Sen chudáka novináře omezeného pouhými šesti minutami.
Stres na chodbě
Mezitím na chodbě před salonky pobíhá a posedává spousta lidí, novináři čekající, až na ně přijde řada, "bodyguardi" před jednotlivými dveřmi obstarávají plynulé "vodění medvědů" do salonků.
Řeší se tam bolesti zad Johna Cusacka, šaty Amandy Peetové či výslovnost jména Chiwetela Ejiofora (to je velká záhada i pro anglisty).
Když to mám za sebou, se čtyřmi kazetami v tašce se jdu projít po Berlíně, v němž vrcholí přípravy na oslavy pádu Berlínské zdi. U Domina, které druhý den spadne, si dávám svařák a říkám si, že to je vlastně moc dobře vybrané místo pro evropskou prezentaci filmu, ve kterém padají zdaleka nejen zdi.
