Zatím je na světě jen působivý klip s písní 15. Patnáct let totiž byla hranice, od níž nacisté při vyhlazení Lidic brali chlapce za dospělé - a postříleli je. "Pro smrt už jsem byl muž a to je křivda, co jsem udělal špatně?" zpívá James Harries k černobílým útržkům dobových záběrů bezstarostných prázdnin.
Ale dnes konečně přibudou první metry nových barevných Lidic, filmu, jenž se zdál být prokletý. Nejprve těžko sháněl peníze, a když už je dal dohromady i s pomocí veřejnosti a českých měst, musela zase kvůli nemoci odstoupit režisérka Alice Nellis, podepsaná i pod úpravami scénáře Zdeňka Mahlera.
Karel Roden pózuje pro plakát k filmu Lidice
Z fotografování plakátu k filmu Lidice - Karel Roden a Petr Nikolaev
Rozjetý projekt převzal pár týdnů před dnešní první klapkou Petr Nikolaev. "Samozřejmě to byl šok, měl jsem trochu strach, ale nad scénářem jsem s úlevou konstatoval, že je dobrý. Ženské vidění se ukázalo být nosným klíčem," chválí režisér Nellis za pojetí dramatu, jež vychází ze skutečnosti.
Kromě příběhu jediného muže z Lidic, jenž masakr přežil, neboť právě seděl ve vězení za opilecké zabití svého syna, líčí film i osudovou roli tajných, leč nevinných milenců, kteří nevědomky poskytli záminku k německé odvetě za atentát na Heydricha.
"Nellis je neodsuzuje, láska je vždy naivní a nemůže za to, co způsobí," dodává Nikolaev a slibuje, že přístup své předchůdkyně zachová. Při objížďkách míst natáčení s architektem Janem Vlčkem si představu upřesňoval, což prý nutně neznamená, že něco změní: "Jen několika situacím by neškodila obrazovější podoba, což je mi blízké a filmu to dodá na působivosti."
Kameru převzal Antonio Riestra
Režisér přejal z devadesáti procent i obsazení hlavních rolí v čele s Karlem Rodenem: "Herecká sestava potřebuje mít celistvý rukopis, s Alicí jsem zažil tříhodinový monolog, kdy mi líčila, koho a proč zvolila." Změnil jen kameramana, protože Vladimír Smutný s ním nesdílel jeho nadšení pro obrazově intenzivnější scény; Lidice tedy nasnímá Mexičan Antonio Riestra, uznávaný za film Normal.
Natáčecí plán zahrnuje devětačtyřicet dní ve třech etapách, od léta přes podzimní náladu až k zasněžené krajině. Štáb využije skutečná dějiště příběhu, kladenskou tělocvičnu, v níž násilím oddělovali ženy od dětí, či bývalý důl, odkud se horníci vzdor varování vraceli z noční směny do hořící vsi. Producent Adam Dvořák doufá, že všechny stinné chvíle už si projekt vybral.
Náhled plakátu k filmu Lidice
"AutoCont, Česká televize, města Praha, Kladno, Lidice, Opava a Liberce, ti všichni nám v těžké době pomohli, cítí odpovědnost za to, aby film vznikl. A rodí se i další písně na podporu Lidic. Prostřednictvím hudby chceme téma přiblížit mladým, kteří by mohli s předsudkem povinného dějepisu trochu zápasit," vysvětluje, proč oslovili Janu Lotu či Michala Hrůzu.
"Už kvůli Alici Nellis jsem rád, že se bude pokračovat," těší dramaturga Kristiána Sudu. A Nikolaev přidává další motiv: "Můj dědeček byl tehdy udán za jedinou vlasteneckou větu pronesenou v kavárně a popraven. Takže pro mě Lidice zosobňují zcela zásadní věc, ne nějaký kšeftík na záskok. Navíc mám patnáctiletého syna – a když vidí ten klip..." zadrhne se mu hlas.
Logo filmu Lidice
Pokud film nepostihne další pohroma, do kin vstoupí 10. června 2011, ve výroční den lidické tragédie
