Na rozdíl od obří americké ságy Hvězdné války je sci-fi komedie Stopařův průvodce po Galaxii ryze britská. S vesmírem zachází domácky, ba sousedsky, s triky úsporněji, o to vtipněji.
Protínají se v ní světy seriálu Červený trpaslík, skupiny Monty Python a Alenky v říši divů, spojené půvabem logiky nesmyslu.
A hlavně nejde o bláznivou parodii, nýbrž o jemně stylizovanou nadsázku, jejíž poetikou hravost navodí hned v úvodu delfíni prchající z ohrožené planety s muzikálovou písní Sbohem a díky za vše, vaše ryby!
Vzápětí na podobnou vlnu diváky vyladí skvostná sestava britských herců od Johna Malkoviche přes hrdiny Lásky nebeské Martina Freemana a Billa Nighyho až po hlas vypravěče Stephena Frye.
Vděčný zcizující prvek zastupuje právě Fry se zdrženlivým komentářem jako z populárně vědeckých pořadů, jímž co chvíli nečekaně vstupuje do děje a "listuje" elektronickou příručkou pro ty, kdo provozují stop ve vesmíru. Jakmile stará dobrá Anglie vypije poklidné poslední pivo před koncem světa, jejž očekává vleže s pytlíky nataženými přes hlavu, jeden typický antihrdina v ucouraném županu a jeho mimozemský kamarád začnou svou pouť nekonečným prostorem.
Nekonečnost je bohužel úhelným stavebním nepřítelem filmu, neboť nezapře seriálový původ a jednotlivé příhody klade vedle sebe jakoby "na pokračování", spíše se zálibou v detailech než s důrazem na jednolitý příběh. Nicméně právě tyhle drobné "vychytávky" tvoří kult neboli nutkání vracet se k nim, dohledávat je, znovuobjevovat, vychutnávat a sdílet.
Přičemž osobité ozdůbky se netýkají pouze už prověřeného textu, ale také obrazových her včetně animace – kde jinde člověk potká vesmírnou loď proměněnou v klubko vlny osídlené pletenými astronauty či názorně ilustrovaný výklad, o čem uvažoval při smrtícím pádu vorvaň a o čem květináč?
Humoru ovšem vládne chytrý suchý slovní vtip, namátkou žebříček galaktických knižních hitů v čele s publikací Kde udělal Pánbůh chybu, národ byrokratů vedený příšerkou, jejíž "poezie je třetí nejhorší ve vesmíru", dialogy typu "Myslím, že jsem gauč. – Ten pocit znám".
Dveře tu vzdychají, robot s velkou hlavou a ještě větší depresí brumlá pod vousy: Co vy víte o životě! Prezident má vyklápěcí druhou hlavu, laserový meč připravuje topinky a odpověď na "základní otázku vesmíru, bytí a tak vůbec", kterou hledá obří počítač miliony let, zní: 42.
Ve chvíli, kdy víceméně televizní stavba příběhu začne hrozit vypravěčskou monotónností, nastoupí akce. A vůbec ne špatná – udeří milé Hvězdné války v kapesním vydání za třetinové náklady, místy až dětinské jako boj s "fackovačem" trestajícím myšlení, jindy s prvky satiry, kdy se hrdina ujme záchrany milované bytosti pomocí stohů úředních formulářů se slovy Jsem Brit – fronty, to je moje!
Vskutku originální odpověď na otázku o původu a smyslu života nakonec hrdinové naleznou, podobně jako každý divák si mezi nimi najde svého miláčka – od planetárního architekta, nositele ceny za Norsko, po zasmušilého robota Marvina. Tu hlavní záhadu bytí však ve Stopařově průvodci po Galaxi odkryl smích.
