RECENZE: Nová adaptace komiksu Vrána je emo gotický krvavý balet

Snímek Vrána nemá být remake filmu z roku 1994, při jehož natáčení tragicky zahynul představitel hlavní role Brandon Lee. Počin režiséra Ruperta Sanderse chce nabídnout zcela novou interpretaci komiksové předlohy.

Jen ve stručnosti: v roce 1989 vyšel temný komiks Vrána, v němž se výtvarník a scenárista James O’Barr vyrovnával se smrtí své snoubenky. Poprvé se ho ujal režisér Alex Proyas a natočil jeden z nejlepších komiksových snímků všech dob, jehož věhlas a oblibu bohužel umocnila zmíněná tragédie. Na první Vránu navázaly další filmy a televizní seriál, ale kvalitám Proyasovy jedinečné chmurné podívané se přiblížit nedokázaly.

Letošní novinka s Billem Skarsgardem v roli Erica a zpěvačkou FKA twigs, která ztvárnila jeho osudovou lásku Shelly, pracuje se základní premisou: Eric se vrací z říše mrtvých, aby pomstil smrt své dívky, přičemž společníkem a průvodcem je mu titulní vrána.

Film se natáčel částečně v Praze, tudíž některé lokality budou tuzemským divákům důvěrně známé a ve vedlejších rolích zaregistrují Karla Dobrého, Jana Budaře či Dariju Pavlovičovou.

Rupert Sanders vyjádřil přání přiblížit Vránu současné generaci, čili ještě důrazněji akcentoval motiv osudové lásky až za hrob a zároveň – téměř doslova – přitlačil na pilu. Jeho film je notně krvavá a deštěm skrznaskrz promáčená emo gotická podívaná. Kamera až fetišisticky klouže po potetovaném Ericově těle a výjevy, které má vepsané do kůže, mají stejnou důležitost jako dialogy. Podobné je to s hudbou a použitými písničkami: scéna, kdy spolu Eric a Shelly utíkají z léčebny, uhání v rytmu skladby Disorder od Joy Division, čímž je husí kůže zaručena. Zároveň je to jasný odkaz jednak na komiks, jednak na Proyasův snímek.

Jatka v opeře

Co se atmosféry týče, je Sandersova Vrána bez výhrad. Tma, bolest, déšť, krev a slzy. To vše vyhnané na maximum. Režisér pochopil, co žánr vyžaduje a jde mu naproti výraznou stylizací, často zacházející až do černočerného absurdního humoru. Viz například scénu vyvražďovačky v opeře, kde se výjevy na jevišti prolínají s „krvavým baletem“ v předsálí. Je to nadsazené, chvílemi jistě kýčovité, ale přesně takovou formu tento příběh dvou milenců na okraji života i společnosti potřebuje, aby měl patřičný emoční dopad.

Vrána

70 %

Spojené království / Francie / Spojené státy americké, 2024, 111 min

Režie: Rupert Sanders

Předloha: James O'Barr

Scénář: Zach Baylin, William Josef Schneider

Hrají: Bill Skarsgård, FKA twigs, Danny Huston, Karel Dobrý, Josette Simonová, Darija Pavlovičová, Jan Budař, Laura Birnová, Jordan Bolger a další

Kinobox: 46 %

Vytýkat můžeme leccos, třeba poněkud tužší rozjezd nebo občasné nejasnosti v logice děje. Není například dost jasně vysvětleno, jak se vlastně Shelly dostala do léčebny. Kdo chce, může se pozastavovat nad poněkud toporně napsanými a zahranými záporáky, ale nebylo by to zcela fér. Znovu, v rámci žánru jde o běžnou a pochopitelnou stylizaci.

Navíc, proti ústřednímu duu nelze mít v tomto ohledu výraznější námitky. Bill Skarsgard už jako klaun Pennywise v dvoudílném přepisu hororové klasiky To dokázal, že uhrančivým pohledem zvládne vyvolat děs stejně sugestivně jako dojetí. FKA twigs, vlastním jménem Tahliah Debrett Barnettová, pro niž jde o první výraznější filmovou roli, je mu zdatnou partnerkou a chemie mezi nimi funguje bez problémů.

A ačkoliv se Sandersova Vrána nemůže rovnat třicet let starému „originálu“,nabízí mnoho dobrého, díky čemuž stojí rozhodně za pozornost. A v rámci série, budeme-li o filmech na motivy O’Barrova díla takto uvažovat, jde po Proyasově filmu o druhý nejzdařilejší počin.