Vorlův Miliardář je dalším filmem, který chce provokovat

Extáze. Zrození národa. Borat. A teď Ulovit miliardáře. Nová česká satira usiluje o to, aby se rodina skandálních filmů rozrostla.

Romové skandují: "Rasisti, pusťte Žida!" Protože jsou podplacení. Stejně jako rabín. Předseda spisovatelské organizace. Policie. Kromě toho Romové učí děti krást, nabízejí je ke koupi, a když homosexuální mecenáš romského chlapce zemře, snědý hošík stáhne mrtvému hodinky z ruky a jeho příbuzní vybílí celý dům.

Policisté šňupou zabavený heroin a baví se v erotických klubech. Nezávislý novinář, zvláště odpudivý hrdina, který doma nemá ani splachovací záchod, aby se nezdál podezřele bohatý, pracuje ve skutečnosti na zakázku.

Vyrábí podvržené "záběry", zálibně si prozpěvuje "Bude pogrom na Žida" a na otázku, jak získal jisté tajné záznamy, odpovídá: "Přistály mi ve schránce. To se nám investigativním žurnalistům někdy stává." Vším hýbe vrchní lobbista.

"Ze svého kamaráda jsem udělal premiéra," chlubí se. Má prsty v politice, v privatizaci banky, na ministerstvu vnitra i v médiích. Také se tu cituje Goebbels a novopečený televizní ředitel se cynicky směje: "Je mi vás, milí diváci, upřímně líto."

Zlatokopka a lobbista

České provokace

Extase (1932)
O českém filmu Gustava Machatého se mluvilo všude: pro jeho moderní vypravěčské postupy i kvůli šoku ze sexu na plátně. Na festivalu v Benátkách vyhrál cenu za režii, současně jej však odsoudil Vatikán za nemravnost. .

Nejprve se přetřásala tragédie při natáčení – bratra herečky Xeny Longenové Vladimíra Marka usmrtil parní válec a režisér Martin Frič dostal pět měsíců vězení. Filmem se Češi bavili, ale zastánci krajní pravice vyvolávali rvačky už předtím v divadle a německá ambasáda se opakovaně hlásila s oficiálními protesty.

Hoří, má panenko (1967)
Miloš Forman si hořkou komedií znepřátelil kdekoho. Zlobili se šéfové, oficiálně protestovali čeští hasiči a italský koproducent snímku Carlo Ponti se filmu zřekl a chtěl své peníze zpátky. Režisérovi hrozil postih, nakonec mu pomohl francouzský producent Claude Berri a snímek byl nominován na Oscara.

Skřivánci na niti (1969)
Dvacet let drželi komunisté film Jiřího Menzela podle povídek Bohumila Hrabala v trezoru. Byl to tehdy typický "skandál" v socialistickém pojetí, protože se film vracel k 50. letům s jejich "politickou převýchovou po boku dělnické třídy". Premiéru měl až v roce 1990 a rovnou vyhrál Zlatého medvěda na Berlinale.

O život (2007)
Nenápadnou road movie o cestě náhodného páru za pilulkou proti nechtěnému početí napadla iniciativa, podle níž "film nabádá k potratům, poškozuje práva nenarozených dětí a pod pláštíkem náboženské svobody uráží křesťanské náboženství". Skupina žádala peticemi a letáky stažení "skandálního projektu" z českých kin.

Ne, to není Borat nebo jiné převtělení provokativního britského komika Saschi Barona Cohena. Na tenký led společenské satiry se odvážil český film, novinka Tomáše Vorla Ulovit miliardáře.

Až v první říjnový den obsadí v Česku třiatřicet kinosálů, ukáže se, nakolik jsme odolní vůči humoru, kterému se říká politicky nekorektní. I právní laik si totiž umí představit, kdo všechno by mohl tvůrce zažalovat. Jenže to se naštěstí pro filmaře u soudu těžko dokazuje. "Autor knížky Martin Nezval je právník, takže to korigoval, když jsme psali scénář," vysvětluje Vorel.

"V příběhu vystupují skutečné postavy i organizace, ale jména jsme poněkud pozměnili, aby nás nemohly žalovat. A pokud budou, tak se ukáže, jaký je Nezval právník," směje se režisér.

Některé obměny se dají prokouknout snadno, třeba Komerciální banka, o kterou se přetahují vlivné skupiny zájemců či sdružení literátů Peen klub, odkazující jasně k PEN klubu.

Pokud se týče hrdinů, režisér tvrdí, že neměli jen jeden předobraz – většinou prý jde o kombinaci znaků několika osob. Divák si tedy může hrát na detektiva. Například miliardářova milenka, omezená krásná plavá zlatokopka, která vždy zpacká i těch pár vět v televizní předpovědi počasí, má ve filmu jméno Kateřina Hodžová.

Připomíná jím jistou českou herečku, ale svým vystupováním a kariérním postupem spíše známou moderátorku zpráv – a bulváru využívá jako řada celebrit. Pro "nejúspěšnějšího lobbistu v zemi" se nabízí předobraz Marka Dalíka, ovšem herec Jiří Mádl se mu navenek moc nepodobá.

Jak se to dělá

O čem vlastně film vypráví? O manipulaci. Miliardář, kterého hraje Tomáš Matonoha, překáží mocné konkurenci; proto na něho ušijí podraz, lživý "dokument", jak surově zbije romské dítě. V tu chvíli ho hodí přes palubu jeho kamarádi premiér i prezident, policie si ho vychutnává a milenka mu hystericky nadává, že ji chce připravit o kariéru televizní rosničky.

 "Rasistovi" hrozí pád, než přijde spásný nápad. Vysílají o nás lži? Koupíme si vlastní stanici. I tahle kapitola připomíná cosi z naší televizní historie. Mimochodem Vorel film točil s podporou stanice Nova, ale ta nad hotovým materiálem odstoupila od smlouvy; zdálo se jí prý, že to není komedie. Až před premiérou film převzala Prima.

"Podstatnější než příběh je odhalování vztahů a mechanismů, na nichž funguje informační společnost. Diktatury nepoužívaly PR čili public relations, ale propagandu. O propagandě věděl každý, ale nikdo jí nevěřil. Teď o PR neví nikdo, ale věří tomu každý," říkají tvůrci.

Sám Vorel, jenž rozbouřil stojaté vody Pražskou 5 a Kouřem, němým Skřítkem a předloni divácky rekordním Gymplem, považuje Ulovit miliardáře za svůj "vůbec nejdrzejší film". Otázkou však zůstává, jestli v Česku filmové skandály účinkují. Alespoň ty novodobé měly jepičí život.

Politika, víra, sex

Naposledy hrozil žalobou Alois Grebeníček tvůrcům filmu Klíček; líčili totiž brutalitu vyšetřovatelů 50. let v uherskohradišťské věznici, kde působil i Grebeníčkův otec. Snímek však měl tak nízkou návštěvnost, že aféra vyšuměla. - Čtěte Dám vás k soudu, hrozí Grebeníček tvůrcům filmu Klíček

Loni se kuriózních protestů dočkala komedie Milana Šteindlera O život. Jejím zejména katolickým odpůrcům se totiž zdálo, že příběh vybízí k potratům, takže podepisovali petice a před kiny rozdávali letáky žádající, ať "skandální" film zmizí z kin.

Třetí místní senzaci si připsala krimi Bolero, kterou F. A. Brabec točil podle skutečné události. Lidé za zločin odsouzení žádali omluvu, zastavení filmu a odškodné půl milionu korun pro každého; i jejich námitky však utichly.

Historie zná výbušnější případy, počínaje prvním pohlavním aktem na plátně, jejž předvedla Extase od Gustava Machatého roku 1932, či komedií s dvojicí V+W Hej rup!, kvůli níž podávala německá diplomacie ostré protesty.

Z pohledu komunistického režimu byla "skandální" a "ideologicky podvratná" celá série děl končících v trezoru. A zahraniční kinematografie zná senzací nespočet. První vypukla už roku 1896: ruská policie zničila film nasnímaný v Moskvě, v němž Napoleon objímá tanečnici. Důvody, proč filmy provokují, zůstávají stále stejné: politika, víra, sex.

Když hoří kina

Vyprávět by mohl třeba Luis Buňuel. Andaluský pes pohoršoval hlavně scénou s řezem oka, při Zlatém věku sympatizanti krajní pravice zničili kino, takže šéf policie kvůli udržení veřejného pořádku film zakázal, a kvůli Viridianě na nátlak církve přišli o funkce členové schvalovací komise.

Poslední pokušení Krista, v němž Martin Scorsese představil Ježíše jako člověka plného pochyb, vyvolalo náboženské nepokoje, hrozby bombovými atentáty i požár pařížského kina. Ostatně proti jeho televiznímu uvedení vystoupil i český klér.

Zahraniční provokace

Zrození národa (1915)

Velkolepá americká sága D. W. Griffithe patří k rozporuplným dílům, která svět obdivuje pro umělecké kvality a kritizuje pro tendenční obsah. Pobouření v USA i v Evropě vyvolala obrazem "zlých" černochů, jež umravní až "hodný" Ku-klux-klan; režisér byl obviněn z rasismu.

Zlatý věk (1930)
Liga vlastenců a protižidovská liga rozpoutaly kvůli snovým vizím Luise Buňuela štvanici, jež vedla k zákazu filmu. Vadilo město vybudované na kostrách mrtvých, biskup vyhozený oknem, kráva v posteli...

Saló aneb 120 dnů Sodomy(1975)
Podle děl markýze de Sade natočil Pier Paolo Pasolini alegorii fašismu, leč vyjádřenou zvráceností starců mučících mládež. Pojídání výkalů je "nejjemnější" ze scén vedoucích až k zákazům filmu. Další díly zamýšlené Trilogie smrti režisér nenatočil, před premiérou Saló byl zavražděn.

Hostel (2005)
Levný horor by zapadl, kdyby se v USA nestal hitem – vydělal desetinásobek nákladů – a kdyby nerozzlobil Bratislavu. Točil se v Česku, použil českou pop-music i herce, takže u nás spíše bavil, ale brutální mučírnu umístil na Slovensko a tamní úřady hlasitě protestovaly.

Borat (2006)
Namluvil jim, že točí dokument pro kazašskou televizi, a teprve v kině zjistili, že si z nich komik Sascha Baron Cohen udělal legraci. Žaloby jednotlivců nebraly konce, skutečná kazašská vláda podala oficiální protest, a dokonce si zaplatila inzerát v New York Times, aby uvedla fakta o zemi na pravou míru.