Těšili jsme se, koho tradičně urazíte, co zlehčíte - a nic. Lekl jste se?
Já jsem Českého lva a celou akademii tak dlouho pomlouval, až mě teď nachytali. Beru to od nich jako výstřel na rozloučenou. Jak se říká - Brzy začal, pozdě skončil.
Nechce se mi věřit, že by vaši pověstnou ironii opravdu odzbrojili.
Když jsem stál na jevišti Rudolfina a podíval se do toho propadliště pod sebou, všecko jsem zapomněl. Nic jedovatého mě najednou nenapadlo. No tak jsem prostě selhal.
Co si myslíte o českých filmech, které jste viděl v poslední době?
Nic jsem neviděl, do kina nechodím.
Ani Hořící keř v režii Agnieszky Hollandové neznáte?
Agnieszka Hollandová natočila báječný film Ve stínu Beethovena, viděla jste ho? To je opravdu nádhera. A ona je hrozně skromná.
Hollandová studovala pražskou FAMU, setkali jste se osobně?
Zažil jsem s ní vypjatou situaci na letišti za stanného práva, kdy přes kolegu pašovala knihu. A matně si ji pamatuju z koleje.
Pracoval jste pro několik generací režisérů v čele s Františkem Vláčilem, pro koho píšete teď?
Pro Jiřího Svobodu. Už má ode mě v televizi tři scénáře, detektivku z prvního a posledního dne války, povídky o soužití Čechů a Němců v různých historických obdobích, snad prý ožil i projekt Smrt svatého Vojtěcha, ale pořád nic. On teď Jiří Svoboda točí Husa.
Vás by mistr Jan Hus nezajímal?
Ne. Mě na něm baví jen historka, jak mu stařenka, která v něm viděla ďábla, přiložila na hranici polínko a on řekl - Svatá prostoto!
Na podzim vám bude pětasedmdesát. Pořád vás baví psát?
Psaní mě baví, psací stroj zlobí, i když teď jsem dostal hned tři nové kousky. Počítač nechci. Dál řadím písmenka, podmět, přísudek.
Máte pro diváky nějaký vzkaz?
Že život je krásný, ale nakonec zjistíte, že je to strašná ztráta času.
A kdy to člověk zjistí?
Tenhle bonmot si ještě ušetřím.
