RECENZE: Do druhé řady Vinařů se vloudil nebezpečný stesk z Babovřesk

Loni byli Vinaři nejúspěšnějším pořadem Primy, letos jejich druhá řada, která startuje v neděli, potká na téže stanici nový Přístav. Otázka, který ze seriálu je lepší, má nejhorší možnou odpověď: jsou naprosto stejné.

Podobají se náladou, prostředím, typizací postav, dokonce i titulními písněmi. V Přístavu se praví, že „ráj nemusí být přes oceán, stačí chatka malá, je ti tam fajn“, kdežto Vinaři II rýmují „tam, kde Labe spolkne Vltavu, všechny trable hodíme za hlavu“. Obrázky vody i vinic šíří stejnou letní pohodu, zápecnicky domáckou a v usilovné nápodobě pospolitých Chalupářů až chorobnou.

Přitom první díl slibuje zajímavou změnu, protože příchodem původních hrdinů na novou půdu, včetně téměř westernové scény na malém nádraží, nastolí česko-moravskou válku. Jistěže válku s nadsázkou, z níž pracovití sluneční Moraváci na pánské jízdě s miminkem vycházejí líp, protože Češi jsou líní bezvěrci, kteří fandí padouchům, kradou kříže a místo mše se hrnou na pivařské závody traktorů.

Drsnější posun k Okresnímu přeboru doznává i jazyk – Navrhuju vožrat se a být nám to jedno! Sice nechybí ani vyměšovací švanda, ale první národnostně nekorektní přestřelky budí zvědavost, kam až tvůrci zajdou.

Bohužel nikam. Od druhého dílu se zdá, že od stylizované, ale pozorovatelsky přesné sarkastické studie venkova z Okresního přeboru znovu utekli a následují stesk Babovřesk, bodrou rozšafnost figurkářské smířlivosti, slavící burany s dobrým srdcem.

Vinaři II

50 %

Česko, 2015, 16x58 min

režie: Vojtěch Moravec, Dan Wlodarczyk

hrají: Václav Postránecký, Miroslav Táborský, Tomáš Matonoha, Lucie Benešová, Tereza Kostková, Hynek Čermák, Oldřich Navrátil, Jitka Smutná, Tomáš Materna, Karel Roden, Robert Nebřenský, Pavel Liška, Matěj Ruppert, Ivana Jirešová a další

Pokud jde o jejich hamižné protějšky, psali je Přístav (Petr Čtvrtníček) a Vinaři II (Marek Taclík) takřka přes kopírák: herecky zdatní a divácky vděční, leč banalitami živení vykukové jako by vypadli z komunální satiry typu Co je doma, to se počítá, pánové, jen lacině aktualizované o církevní restituce či doktora Bartáka.

Sázka mezi moravským furiantem a českým podnikatelem, jenž neváhá zneužít místní obdobu Otíka z Vesničky mé střediskové, tvoří chabou zápletku. Ještě hůř je, když do ní v závěru druhé části vstoupí ženská moudra. A nejhůř bude, až se přidá třetí varianta téhož seriálového koloritu, vesnický Doktor Martin na ČT, protože pak se všechny tři novinky podzimu slijí v jedinou.