V poslední době vznikla řada sci-fi filmů jako Spider-Man či Hellboy podle komiksové předlohy. Vetřelec vs. Predátor je po delší době výjimkou. Jak k ní došlo?
Je to hlavně díky vynikající práci mých kolegů, do jejichž filmů o Vetřelcích a Predátorech jsem se zamiloval, jsem jejich ctitelem. Dlouho předtím, než mi filmové studio nabídlo spolupráci, mě napadlo, že by bylo zajímavé, kdyby se tyhle příšery seznámily a potkaly s lidmi v jednom snímku.
Myslíte, že jsou možná i další podobná spojení filmových hrdinů? Například Batmana se Supermanem?
My jsme v případě filmu Vetřelec vs. Predátor měli tu výhodu, že jsme pracovali s mimozemskými druhy. A tak jsme jich mohli zabít a použít jakékoli množství. Naproti tomu jsou Batman a Superman jenom jedni. A dokud budou tihle hrdinové schopni přilákat do kin diváky, filmová studia určitě nebudou riskovat, aby jeden z nich utrpěl rány po setkání ve společném filmu.
Svým filmem jste si vypůjčil nejen mimozemské hrdiny, ale vlastně i práci jejich tvůrců. Jaké to bylo?
Nepopsatelné. Nespal jsem několik nocí. Sledujete tvorbu géniů žánru a snažíte se jí vyrovnat. Je to zastrašující i potěšující zároveň. Snažíte se být jiný, ale nesmíte odradit skalní fanoušky. Proto jsem si chtěl vzít z obou sérií to nejlepší, co nabídly.
Co máte konkrétně na mysli?
Mám nejraději první dva díly Vetřelce, těm jsem se chtěl přiblížit. Zaujaly mě, protože jsou ze začátku hodně strašidelné, pak se napětí daří udržet a nakonec přijde doslova výbuch. Podobnou strukturu filmu jsem si dal za úkol. Chtěl jsem se přiblížit druhému Vetřelci, kterého natočil režisér James Cameron. Víte, první díl byl skvělý, ale on dokázal udělat ještě lepší. Protože se nesnažil pokračovat, ale vytvořit úplně jiný film. A tak by mělo vypadat pokračování každého úspěšného filmu - ukázat na něco nového, přinést alespoň něco trochu jiného.
Při natáčení jste použili tuny slizu. Jak jste ho vyrobili?
Technologie, které používali filmaři dříve, jsme použít nemohli, protože většina z nich je kvůli toxickým součástem zakázaná. Používali jsme americké výrobky, které mají na plechovkám napsáno "ultra slizový materiál". Jsou speciálně připraveny pro filmové a divadelní produkce.
Jak lehce se dají takové plechovky sehnat?
S tím jsme měli velké problémy. Trvalo nám to pět měsíců, protože jsme chtěli, aby sliz byl také speciálně duhově zabarven. Když potom plechovky se slizem putovaly do České republiky, kde jsme natáčeli, vždycky nás zkontaktovala celní kontrola. Ukázalo se totiž, že základem slizu byla mast Ky Jelly, používaná jako intimní lubrikant. Úředníci nás podezřívali, že v Praze natáčíme nějaké pornografické filmy.
Proč jste pro natáčení zvolili hlavní město Česka?
Je to jedno z nejkrásnějších měst Evropy. Navíc, místní filmaři jsou vynikající. Přivezl jsem si s sebou partu lidí, kteří se mnou spolupracovali na Resident Evil. Byli mezi nimi Angličané a Němci a já měl ze začátku trochu strach, že se projeví národní rozdíly a každý si bude hrát na vlastním písečku. Vyšlo to však úžasně a všichni spolu dokázali dobře spolupracovat.
A určitě rozhodovaly také finanční náklady, že?
Ty byly opravdu nezanedbatelné. Kulisy k filmu jsme mohli postavit v ateliérech v Los Angeles za šestnáct, v Torontu za deset, v Berlíně za pět a v Praze za 2 miliony dolarů. To byla úspora, která se líbila producentům a nám umožnila věnovat více financí na digitální efekty.
