Robert Pattinson nastoupil na pódium karlovarského divadla s hodně ležérním...

Robert Pattinson nastoupil na pódium karlovarského divadla s hodně ležérním rozcuchem (7. července 2018). | foto:  Dan Materna, MAFRA

VE VARU S MIRKOU: Zůstalo to v rodině od Lásek po Duklu 61. Bez výbuchu

  • 3
Příslovečné nůžky mezi kritiky a diváky se zase jednou rozevřely. Zatímco mezinárodní porota recenzentů oslavovala rumunský soutěžní film Je mi jedno, že se do dějin zapíšeme jako barbaři, v diváckém hlasování, které nakonec vyhrál Rain Man, se do poslední chvíle o těsné vítězství přetahovaly dva domácí tituly, Lásky jedné plavovlásky a Dukla 61.

A ruku na srdce, diváci tentokrát měli blíže k pravdě, třebaže nestárnoucí klasiku v režii Miloše Formana objevili se zpožděním a příběh hornické katastrofy od Davida Ondříčka zase znevýhodňoval fakt, že jde o televizní projekt, byť se ve Varech jeho dva díly promítaly jako celek.

Jenže hranice mezi kinem a obrazovkou se stírají, ostatně nejeden tvůrce v čele s vyznamenaným autorem třicet let starého Rain Mana, režisérem Barrym Levinsonem potvrdil, že velká studia zaměřená na sériové komiksy vyhánějí filmaře lidských příběhů k jiným platformám, jako jsou HBO, Amazon, Netflix.

Navíc potěší, že náklonnost publika zůstala takříkajíc v rodině. „Co řekl Miloš, bylo u nás svaté,“ vzpomínal tvůrce Dukly 61 na Formana, blízkého přítele a spolupracovníka svého otce Miroslava Ondříčka. Od obou dostal tu nejlepší vypravěčskou školu, která se do Dukly 61 promítla. A podobný nádech má i Všechno bude, favorit české kritiky odměněný hlavní porotou za režii.

Koneckonců se v první pětici diváckého hlasování dlouho držel i remasterovaný film Jana Svěráka Akumulátor 1, zato premiérové tituly z hlavní hrané soutěže se do vedoucí desítky prodíraly jen sporadicky. Z nich se v očích kritiků dostal nejvýše, na třetí místo, zrovna český útěk školáků za volantem Všechno bude, jejž natočil Olmo Omerzu.

Pomyslné stříbro kritické poroty získal ruský Skokan a zlato právě titul Je mi jedno, že se do dějin zapíšeme jako barbaři, rumunský příběh aktivistické umělkyně, která se pokouší inscenovat oděský pogrom z roku 1941. Potřeba upozorňovat na hrůzy minulosti, osud pravdy v éře falešných zpráv, reálný boj proti antisemitismu; takovými výroky kritici vysvětlovali své rozhodnutí.

Ale diváci by mohli název ceněného snímku parafrázovat - Je nám jedno, že se do dějin festivalu zapíšeme jako barbaři, nám se prostě líbí filmy, které se obejdou bez kázání, hesel, pouček. A klidně si půjdeme zamávat i hrdinovi vysmívané upírské romance pro náctileté Robertu Pattinsonovi.

Mimochodem zrovna dvaatřicetiletý Pattinson, který alespoň na samém konci festivalu obstaral nezbytnou náladu ječících fanynek s památníčky, nebyl jediný, kdo rozdával podpisy. Daleko poctivěji to vzal o pár metrů dál Ondřej Vetchý, který tu prezentoval film Rašín: stála se na něj pořádná fronta.

Vlastně byl mezi nimi jediný rozdíl: domácí hvězda se pohybovala bez ochranky, kolem zahraničního hosta se konaly manévry. Přitom strážcům bezpečí unikla batůžkářka, která mezi chumel fotografů do kouta divadla, kam spěchala na Pattinsonův film, odhodila nikoli batůžek, nýbrž pořádný batoh.

A teď máte dilema: buď přijde strážce, který nechá vyklidit celou budovu, takže z reportáže zbude leda pohled na pyrotechniky, nebo batoh vybuchne, což činí reportáž stejně bezpředmětnou. Naštěstí se nakonec nestalo nic - protože ve Varech se přece nic stát nemůže. Pokud do roka a do dne nespadne Thermal.