Jistě, fanoušek se sytí zejména filmovými zážitky. A v tomto ohledu se dokonce i v hlavní soutěži zablýsklo na lepší časy. Izraelský snímek Geula, jehož hrdina obnovuje s kamarády dávnou rockovou kapelu, připomněl svou nevtíravostí i výtečnou muzikou tuzemský Revival, načež okouzlil český zástupce, road movie dvou nezletilých kluků za volantem kradeného vozu Všechno bude, kterou s humorem natočil Olmo Omerzu.
Nicméně pak se navzdory nadšení přihlásí protivný, prozaický, přízemní, vlčí, prostě obyčejný hlad. A nejen novinář tápe.
V bufetu u tiskového střediska bývaly tradiční stanicí první pomoci či poslední záchrany polévky a chlebíčky. Letos je někdo moudrý vyměnil za popcorn spojený s úplně jiným typem kina i publika.
Dvě útlé nožky párku za 65 korun přímo v hlavním festivalovém komplexu a jeden kousek slaného závinu za 55 korun o sto metrů dál pak představují dosud nejlevnější objevené položky hledačů blízkého občerstvení.
Většina festivalového národa míří ještě dál do města, do nejmenovaného supermarketu, odkud s sebou vláčí potravinovou pomoc. Kupodivu ještě nikoho nenapadlo, že právě obyčejná samoobsluha je hlavním, ne-li přímo generálním partnerem festivalu - tedy jeho publika.
Ale na druhou stranu - pro koho šetřit? Běžný divák beztak těžko pomůže hvězdnému hostu Timu Robbinsovi, který prohlásil, že na příští film rád přijme deset či patnáct milionů dolarů, pokud je může někdo postrádat. A podle kuloárových zvěstí už se snad rýsuje podpis smlouvy, která by konečně mohla vést k první klapce autorského projektu herce Jaromíra Hanzlíka.
Což je vlastně malý zázrak, protože Omerzu, Robbins ani Hanzlík rozhodně nepatří k tvůrcům nové popcornové vlny.
