RECENZE: Valhalla: Říše bohů nabídne vlka z laciného digitálního vrhu

Osm novinek týdne může zavinit, že se méně nápadné premiéry v kinech přehlédnou, i když by si své publikum zasloužily. Patří mezi ně i módně temný snímek Valhalla: Říše bohů.

Od dánského výkladu severských mýtů se právem čeká věrnější podání než od jejich komiksové zkratky v Avengers, ale platí to pouze pro obsah vybavený původnější zápletkou.

Výsledný „obal“ však připomíná jen trochu dražší televizní pohádku a těžko hledat bližší tvůrčí sepětí s národními legendami, jestliže režisér snímku Fenar Ahmad se narodil v Brně iráckým přistěhovalcům, kteří o pět let později emigrovali dál do Skandinávie. Tudíž se jedinečná poetika bájí s Odinem, Thorem či Lokim smrskne v módní temnotu s příměsí vikingské drsnosti.

Po vypravěčském úvodu do mytologie a metalově působivém hudebním motivu začne příběh u nuzné rodiny se dvěma dětmi, kam božský tandem zavítá na návštěvu. Pokušitel Loki pokuřuje, vypravěč Thor k pečínce přidá historku o štěněti, ze kterého vyrostl obří vlk, jenž podle věštby jednou pozře Slunce. 

Když sourozenci vstoupí do služeb hostů, zjistí, že obyvatelé Valhally jsou věčně zpitá a rozhádaná cháska, která s nimi zachází jako s otroky – než se pod vlivem dětí a tváří v tvář hrozbě začnou bohové chovat znovu zodpovědně.

Valhalla: Říše bohů

55 %

Dánsko, 2019, 105 min

Režie: Fenar Ahmad

Scénář: Fenar Ahmad, Adam August

Hrají: Roland Møller, Dulfi Al-Jabouri, Jacob Lohmann, Stine Fischer Christensen, Reza Forghani, Asbjørn Krogh Nissen, Andreas Jessen, Lára Jóhanna Jónsdóttir, Patricia Schumann, Bjørn Fjæstad, Ali Sivandi, Sanne Salomonsen, Cecilia Loffredo, Saxo Moltke-Leth

Zajímavě nejednoznačný je rovněž rozkol mezi bratrem – typicky mužským kariéristou a sestrou – rodinně založenou světicí; tady se ještě žádné moderní genderové úpravy nenosí. Právě díky svým vrstevníkům na plátně by si školáci mohli k Valhalle najít cestu, i když trikově jsou zvyklí na onačejší hostinu.

Divocí obři připomínající spíše uválené loupežníky totiž do výšky zrovna moc nevyrostli a vlk z laciného digitálního vrhu straší účinněji coby výhrůžná silueta proti křehké dívence než v neobratných blízkých detailech.