Redakce iDNES.cz proto v reakci na ocenění filmu položila otázku několika českým filmovým distributorům: pokud by se naskytla možnost koupit vítězný příběh dívky, která jako jediná slyšící v rodině neslyšících váhá mezi touhou po zpěvu a službou svým blízkým, pro tuzemská kina, učinili by tak?
„Podle nás je to film, který by v kinech měl určitý komerční potenciál a za přiměřenou cenu bychom se jeho distribuci nebránili,“ tvrdí Petr Slavík ze společnosti CinemArt. Podobně se vyjádřil i Lukáš Vedral z Bontonfilmu: „Pokud bychom takovou možnost a nabídku měli, tak ano. Byla by to do určité míry otázka prestiže, protože jde o vítěze Oscarů, současně bychom pracovali s předpokladem, že je to dobrý film. Stále však jde o komorní drama, takže i přes pověst vítěze Oscarů si myslíme, že divácká návštěvnost by nebyla vysoká, a tomu by odpovídal i formát uvedení jako takzvaně menšího filmu pro náročnější publikum.“
Ředitel distribuční společnosti Aerofilms Ivo Andrle věděl o snímku předem. „Před třemi lety jsme měli možnost přečíst si scénář, a ještě než film koupila společnost Apple, jsme jeho koupi zvažovali. Poslední dva roky je to pro nás už uzavřená záležitost. Soustředíme se teď hlavně na Nejhoršího člověka na světě, který získal dvě oscarové nominace, a Drive My Car, který uspěl v kategorii nejlepší zahraniční film,“ shrnul Andrle.
Jan Bradáč z Falconu míní, že pro ně by se film zřejmě nehodil, i kdyby byl k mání, a dodává, že by stálo za samostatnou analýzu prozkoumat, jak se v posledních letech daří filmům oceněným Oscary prorazit u publika. „Je to totiž dost tristní bilance,“ shrnuje.
I ve světě se až dosud snímek V rytmu srdce pohyboval vesměs buď na festivalech, nebo na internetu. Ve Spojených státech či v Austrálii se dočkal kinodistribuce jen v limitovaném rozsahu.
I ve světě se až dosud snímek V rytmu srdce pohyboval vesměs buď na festivalech, nebo na internetu. Ve Spojených státech či v Austrálii se dočkal kinodistribuce v limitovaném rozsahu. Příběh snímku V rytmu srdce vychází z francouzského filmu Rodinka Belierových, režiséra Érica Lartigaueho, který měl premiéru v roce 2014. V českých kinech byl uveden o dva roky později společností Film Europe.
Anglický název filmu CODA odkazuje ke zkratce označující dítě neslyšících rodičů (child of deaf adult). Premiéru měl snímek loni v srpnu a od diváků i odborné veřejnosti se mu dostalo vesměs vřelého přijetí. V deníku New York Times psali o „laskavém příběhu“, server Mashable zas V rytmu srdce označil za „nejvíce okouzlující portrét rodiny na plátně loňského roku“. Negativní kritiky filmu nejčastěji vytýkaly předvídatelnost a konvenčnost, redaktor magazínu The New Yorker dokonce ve své recenzi operoval s výrazem „kalkul“.
OBRAZEM: Nejen facka. Mezi momenty Oscarů patří i emotivní řeč hluchoněmého |
Kromě ocenění za nejlepší film V rytmu srdce uspělo také v kategorii pro nejlepší adaptovaný scénář a nejlepší vedlejší mužský herecký výkon. Cenu si odnesl neslyšící Troy Kotsur. Ve znakové řeči děkoval: „Můj táta uměl znakovat nejlépe z celé rodiny, ale po nehodě ochrnul a už znakovat nemohl. Tati, ty jsi můj největší hrdina.“
Kromě Oscarů se V rytmu srdce dočkalo ocenění i na udílení cen BAFTA nebo Independent Spirit Awards. Velký úspěch snímek zaznamenal loni na festivalu Sundance, kde získal čtyři ceny. Mimo jiné velkou cenu poroty za nejlepší hraný film nebo cenu diváků za nejlepší hraný film.
