RECENZE: Útlá lýtka Norisové, policejní cedule. V.I.P. vraždy zlevnily

Po dvou letech od první řady se v sobotu vrátí na Primu premiérové V.I.P. vraždy. Staří známí sice řeší nové kauzy, jenže detektivka i komedie se propadly o patro níž.

Zatímco Polda se postupně vylepšoval a po nejnovější sérii se lze na slíbenou čtvrtou už vyloženě těšit, jiná krimikomedie Primy vykazuje opačnou tendenci. Byť ani úvodní řada V.I.P. vražd nebyla zrovna zázrak, z první trojice nových epizod čiší sestup, ne-li pád.

Už minule Soňa Norisová coby spisovatelka krimi pronikla ke skutečné mordpartě krkolomně, v druhé sérii se však každé její „přichomýtnutí“ vymýšlí případ od případu, což drhne ještě víc. Úvodní vteřiny tentokrát vždy slíbí vyšší dávku mystéria včetně strašidel, ale brzy se výhybka vrací k původní podobě společenské konverzačky, jen s viditelným úbytkem jiskření.

Atraktivní prostředí zůstává – do zločinů se zapletou modelka, tenista, herec, fotograf, galeristka, malíř, přibylo však otravných bezobsažných odboček od hrdinčiných představ přes její psychoterapii až po sedánky na terase. Čistotu žánru narušují i průběžné linky záhad na pokračování kolem spisovatelčina sledování či šéfa policejního týmu.

V.I.P. vraždy 2

40 %

Česko, 2018

Režie: Jitka Bártů

Scénář: Jitka Bártů, Kateřina Bártů

Hrají: Soňa Norisová, Patrik Děrgel, Josefína Krycnerová, Ivan Sochor, Jiří Dvořák, Jan Révai, Miroslav Vladyka, Martin Myšička, Jiří Hána, Jana Stryková, Jitka Asterová, Jan Čenský, Jiří Krampol, Nikol Kouklová, Karel Heřmánek ml., Alice Bendová, Iva Kubelková a další

Komika zlevnila, nabírá až operetní ráz karikatur v čele se soukromým detektivem připomínajícím kolegu z prvorepublikové Vraždy pro štěstí. Paralely se najdou i v detektivní linii, sochařské rakve potkal už lord Wimsey, ovšem víc vadí řešení zápletek – hned v prvém dílu je motiv vyloženě směšný – a po každém přiznání následuje dvoje až troje shrnutí, faktické, morální, salonní.

Seriál bez rytmu totiž nevypráví, nýbrž nastavuje čas. Vedle tradičně užívaných prostřihů města – někam se reklama přece vložit musí – se vyzbrojil vlastní specialitou, opakovanými záběry názvů firmy, hotelu, galerie, pojišťovny a hlavně Policie České republiky. Její vývěsní štít je v detailu snad častěji než útlá lýtka Norisové; tomu se říká režie.