RECENZE: Úžasňákovi zlidštili animaci

Někdy ani deset premiér nedá dohromady tolik radosti jako pouhé dvě novinky tohoto týdne - a Úžasňákovi by jej utáhli sami. Mají vzácný dar řekněme třífázového naplnění. Divák znalý minulých děl z říše počítačové animace Pixaru se těší už předem.

Úžasňákovi | foto: Pixar

Pak si užívá každou vteřinu a nakonec si vychutná pocit, že ani tentokrát se nezklamal. Ke spolehlivosti navíc Pixar vždy přidá ještě novátorský krůček vpřed, který v případě Úžasňákových představuje polidštění animovaného světa, jemuž dosud vládly hračky, zvířata či pohádková stvoření.

Úžasňákovi

75 %

USA, 115 min, 2004

Scénář a režie: Brad Bird

Ještě než vypukne hlavní podívaná, namlsá Pixar publikum dvěma závdavky. Rychlé vozy svištící za chvění horkého vzduchu jako na závodech Formule 1 zvou na příští snímek Auta, předfilm Hop a skok přináší westernovou bajku v rýmech s hlasem Tomáše Hanáka.

A pak to přijde: „dokumentární“ rozhovory se superhrdiny, záchranáři z profese, vystřídá akce, jež ve zkratce naznačí všechny letmé odkazy. Pan Úžasňák má výstroj jako James Bond, auto, jímž by ani Batman nepohrdl, na stopě zločinu stačí pomáhat zvířátkům a stařenkám po vzoru Spidermana, i když jeho kostým má blíž k úboru Supermana.

Než opadne první vlna smíchu, hlas Radka Johna coby moderátora televizních zpráv oznámí konec superhrdinů: nařízením vlády jsou převeleni „do občanského života“.

Čímž nastává nádherná, možná vůbec nejlepší část filmu. Premiérové, a hned nečekaně výstižné zobrazení společenství smrtelníků líčí s něžně posmutnělým humorem proměnu bývalého muže činu v uskřípnutého pojišťováka. Roste mu bříško a pleš, deptá ho zakrslý šéf posedlý vyrovnanou řadou tužek, jezdí kraksnou, kterou ve skvostné němé etudě výbuchu vzteku před zraky caparta málem rozdrtí.

A přesné výjevy z domácké večeře s manželkou a dětmi by mohl Úžasňákovým závidět i specialista na grotesky rodinných stolů Jan Hřebejk. Kdo by čekal od animované komedie, že s tak přirozeným citem popíše všelidské téma snů obětovaných pro rodinu?

Mámy se rolí superhrdinek vzdaly snáze než tátové rozbolavělí syndromem vysloužilců, kteří jako malí kluci aspoň tajně po nocích zasahují u požárů. Film je půvabným přepisem známé písně Pavla Dobeše vzkazující ženám - Nechápete, jak to bolí, když chlapům berou sebevědomí.

Ve chvíli, kdy je tatík znovu zatažen do záludné akce, přidá se další typ zábavy - vtipná variace bondovek, která však rodinnou linku neutlumí, nýbrž se s ní propojí. V soubojích tudíž hrdinu bolí záda, svůdná zrádná kráska vzbudí u paní Úžasňákové žárlivé podezírání muže z nevěry, sladká postava řízné babice - módní návrhářky předvádí se smrtícím humorem, jak sebevražedné jsou pláště superhrdinů a jak ohnivzdorné oblečení batolat „prát na čtyřicet“.

Je jasné, že novodobá animace umí lépe než všechny hrané bondovky nazdobit vodopády, džungli, ostrovy, žhavé sopky, vznášedla, hotely, moře, mosty i technické hračky špionů, ale v Pixaru teď vylepšili i postavy lidí - věrné, avšak stylizované, nikoli pouhé plastické otisky bez citů a vztahů.

Elastička čili paní Úžasňáková dokáže se svým tělem kousky, jež by při vší úctě Bondova slečna Halle Berryová nikdy nesvedla, leč stejně tak samozřejmě řekne: Děti, ohřejte si večeři, jdu zachránit tátu.

Zamrzí vlastně jen dvě maličkosti: že příběh trochu opisuje zápletku hrané komedie o rodince agentů Spy Kids a že šílenec hrozící světu má příliš tradiční podobu, byť důvtipný motiv. Ale obě snadno přebije smršť nápadů, jíž vzdává čest i český dabing.