„Chceme světlo, chceme více světla,“ vykřikovali studenti se zapálenými svíčkami v rukou při pochodu do centra Prahy. Právě tato úvodní scéna, která je zároveň poslední točenou, vrátí pamětníky do 31. října 1967.
Do dne, kdy se ze studentského happeningu, který měl poukázat na nedostatek vody, tepla a elektřiny na kolejích, stala celospolečenská událost s politickým podtextem poté, co demonstraci brutálním způsobem rozehnali příslušníci Veřejné bezpečnosti. Zásah VB tehdy poprvé otevřel debatu tisku o chování policie, a stal se předzvěstí reformního procesu.
„Studenti sami netušili, co spustí. Zásah VB je měl možná vystrašit, ale nepovedlo se. Spíš je nahecoval a v rozhlase u Milana Weinera tehdy našli zastání. Je to jako kdyby se jich dneska zastal sám Mark Zuckerberg. Tehdy zkrátka nic většího než rozhlas neexistovalo,“ vysvětluje důležitost scény Jiří Mádl.
Zpět do pražského jara
Film Vlny vypráví příběh osmadvacetiletého Tomáše, který vychovává svého mladšího bratra Pavla. Sám se o politiku nezajímá a snaží se od ní držet co nejdál i bráchu. Za podivných okolností se Tomáš nechá naverbovat jako technik do prodemokratické zahraniční redakce Československého rozhlasu. Ta získává stále větší vliv a Tomáš se tím zaplétá do nebezpečné situace.
„Skrze osud dvou bratrů jsem se snažil zachytit atmosféru šedesátých let, aby divák pocítil jejich turbulentnost a možná i strach, který máme dodnes pod kůží, ale dá se mu čelit,“ komentuje snímek Mádl.
Mádl dělá Vlny. V chystaném filmu se vrací k událostem srpna 1968 |
Film stojí jak na pečlivé práci s rozsáhlým rozhlasovým archivem, tak na výpovědích a vzpomínkách pamětníků i pamětnic. Do hlavních rolí dvou bratrů, jejichž osud Vlny vypráví, obsadil režisér Vojtěcha Vodochodského, známého například z minisérie Iveta či seriálu Zlatá Labuť, a Ondřeje Stupku, pro kterého jde o filmový debut. Hlavních ženských rolí se zhostily Táňa Pauhofová a Marika Šoposká.