RECENZE: Komedie? Mužské akvabely se topí v existenciální depresi

Francouzská komedie Utop se, nebo plav už projela mnohými filmovými festivaly od Cannes po Karlovy Vary, prodala se do pětapadesáti zemí a do českých kin nyní vstupuje doprovázena lákavým srovnáním „jako Do naha!“.

Jenže se slavnou britskou komedií, v níž si parta tatíků v nouzi zkusila přivydělat pánským striptýzem, má snímek režiséra a spoluautora scénáře Gillese Lellouche společnou jen výchozí modelovou situaci. Neboli skupinu mužů, kteří svou krizovou životní situaci řeší nezvyklým způsobem.

V tomto případě v družstvu mužského synchronizovaného plavání, tedy v disciplíně vyhrazené dosud ženám zvaným akvabely. Neboť, jak o hrdinech sděluje festivalový slogan, „spolu se cítí svobodní a užiteční“.

Zásadní rozdíl mezi oběma snímky lze zjednodušeně pojmenovat následovně: zatímco Do naha! vychází z reálných problémů existenčních, Utop se, nebo plav sleduje potíže a následné výlevy povahy ryze existenciální.

Hlavní hrdina sice také nemá práci, je závislý na výdělku manželky a od syna momentálně zoufalého kvůli akné se mu dostává přezíravosti, nicméně nevypadá, že by mu hrozila sociální katastrofa; spíš psychické trauma středního věku.

Polyká prášky, ubíjí čas, potřebuje někam patřit; právě z pocitu vykořenění odpoví na inzerát, který hledá nové členy „mužských akvabel“.

A tak nalezne společenství různých ztracenců, kteří se v sauně zpovídají ze svých smutků. Někdo nedostal kvůli svému věku bankovní půjčku, jiní mají potíže v zaměstnání, v partnerském vztahu nebo s potomky. Než se všichni představí, vyprávění se neúměrně vleče.

Tím více, že navzdory příkladné sestavě francouzských hereckých hvězd, kterým jednoznačně vévodí Mathieu Amalric, působí vlastně všichni takřka stejně, tedy stejně utrápeně, a ve svých výlevech plných stesku jsou tak jednotně civilní, až nezajímaví.

Utop se, nebo plav

50 %

Francie, 2018, 122 min

Režie: Gilles Lellouche

Scénář: Gilles Lellouche, Julien Lambroschini, Ahmed Hamidi

Hrají: Mathieu Amalric, Guillaume Canet, Benoît Poelvoorde, Jean-Hugues Anglade, Virginie Efira, Leïla Bekhti, Marina Foïs, Philippe Katerine, Félix Moati, Noée Abita, Alban Ivanov a další

Samo sebou pohled na více nebo méně pupkaté pány v plavkách budí úsměv, i když spíše útrpný, nicméně zas tak originální nápad to není, s podobným prvkem přišel už tuzemský Manžel na hodinu. Ale hlavně se nedá mluvit o vyložené komedii.

Po většinu času se totiž hrdinové kvůli pocitu chlapského selhání vyloženě utápějí v melancholickém poraženectví a v abstraktních depresích, takže si tvůrčí tým musí vypomáhat dost umělými zásahy, aby je mohl dovést do slavného finále.