Jedné noci v jednom městě má blíž k padesátikoruně, byť hlavně proto, že jde o vzácnost zasluhující podporu, o český animovaný film. Také si říká celovečerní, jenže to už trochu klame tělem.
Místo celistvého příběhu přináší jakési Fimfárum pro dospělé, tedy pásmo povídek či spíše útržků, situací, portrétů a anekdot propojených typem hrdinů v duchu Knoflíkářů. Výstřední podivíni a bizarní bytosti se však k sobě řadí volně, pouze přízračně hororovou stylizací, nikoli příčinnou souvislostí, a to nestačí.
Hmyzí cirkus, oslík coby modla, džin ve službě opilců, duchařská nostalgie staré kavárny, hudebník s náhradním uchem – každá z povídek má něco do sebe. Černý humor provází námluvy v domácím psím krematoriu, hravá poezie zase soužití stromu s rybou, ale jako celek film nedrží tvar. Přidat dvě povídky nebo tři ubrat, nic by se nezměnilo; zato product placement čili umístění výrobku znamená v českém animovaném filmu průlom.
Krvavý diamant, za nějž má Leonardo DiCaprio oscarovou nominaci, skutečně dokládá, že DiCaprio tu kraluje; jeho hrdina jako jediný prochází vývojem a vyzrávající herec je dokonce lepší, než mu postava "napraveného" žoldáka za občanské války v Sierra Leone umožňuje.
Vše ostatní je čiré jako sklo: novinářka plná ideálů, domorodý rybář hledající po masakru svého syna zavlečeného k dětské armádě a pánové v kravatách řídící krvavé zisky. Ne právě příjemný film zapadá do africké vlny mísící politická dramata a dobrodružné cestopisy: působivý válečný chaos a výcvik dětských zabijáků rozmělňuje nekonečnými meditacemi o citech a minulosti.
Nicméně kvůli kameře a DiCapriovi, přestože mu Oscara asi vyfoukne Forest Whitaker z jiného afrického thrilleru Poslední skotský král, by se takových čtyřicet korun za lístek pořád ještě vyplatilo.
Šarlotina pavučinka je vyloženě a výhradně dětský film o záchraně pašíka před zabíjačkou, takže malí diváci by mohli jít do kina řekněme za dvacetikorunu a jejich lehce znudění rodiče zdarma; jen vegetariáni by mohli přijmout plné vstupné.
Ti, kdo neznají slavnou knižní předlohu, ocení zajímavý nápad, který kromě originální spásy prasátka léčí nedůvěru k pavoukům. Ale jinak je to příběh jak ze starých amerických reklam: uhlazený, výchovný, lehce nábožensky zabarvený, dojemný, plný zvířátek a vesměs dobrých lidí.
Clerks: Muži za pultem vedle něj působí cynicky jako sériový vrah vedle anděla, což zdánlivě věstí pořádnou zábavu, jenže opak je pravdou. Komedie navazující na někdejší fanouškovský hit připomíná spíše rozhlasovou besídku dvou velice špatných herců a jejich kamarádů, vyznávajících humor typu "ty nacistická buzno, kokote, úchyle".
Velice unavené dialogy bez situací, proti nimž je Tele Tele výbušný dynamický velkofilm, stojí sotva za padesátník. A jestli platí výrok hrdinů, že "nuda je cesta k droze", pak by muselo v závěru celé kino hučet.
