Byli prý u všeho, co se kolem radaru seběhlo: od Bílého domu po brdské lesy, od usměvavých politiků po rozvášněné davy.
Vít Klusák a Filip Remunda, kteří vyprovokovali diskusi už svou prvotinou, lákající na neexistující hypermarket Český sen, zkusili i podruhé šlápnout do vosího hnízda. Jejich dokument Český mír, který přijde do kin za týden, mapuje projevy národní povahy znovu, tentokrát na půdě války o projekt amerického radaru na české půdě.
Měla Chytilová pravdu?
Po třech letech natáčení jim však nový americký prezident Barack Obama nečekaně "vzal hračku" – když jedné noci zavolal do Prahy, že Spojené státy od plánu upouštějí. Neměli i filmaři chuť celý Český mír takříkajíc odpískat?
Kdo se ve filmu objevíBarack Obama |
Dokonce se podle nich postaral rovněž o vyřešení sporu, kdo měl pravdu. "Ukázalo se, že lidové hnutí odporu vůči radaru, které může působit naivně, ve skutečnosti zas až tak naivní nebylo. Vyšlo najevo, že lidé jako Věra Chytilová, jejichž plamenné útoky na radar se mohly zdát nepodložené, měli správné informace. Vezměte jen poslední aféry armádního byznysu spojeného s korupcí," prohlašují filmaři.
Svou předpremiéru absolvoval Český mír v Plzni, kde si Remunda s Klusákem vyslechli i několik námitek – třeba tu, že zastánci radaru jsou na plátně v menšině, případně se představují v nelichotivém světle, jako Ivan M. Jirous typický hrubým slovníkem.
"Ale my jsme zkoušeli oslovit i jiné osobnosti hlasující pro radar, včetně Václava Havla, jehož slovo má pořád váhu. S rozhovorem Havel nejprve souhlasil, ale když jsme přišli s návrhem, že by před kamerou vedl polemiku s oponentem, starostou jedné obce v Brdech, svou účast zrušil," vysvětlují tvůrci. Havlovo vyjádření se prý pokusili získat ještě jednou, nepřímo na veřejné literární diskusi, ale ani to se nakonec nepodařilo.
Nikomu jsme nefandili
Nelze však říci, že by o známé tváře byla ve filmu nouze. V kampani na podporu radaru se připomenou třeba Ondřej Vetchý, Jiří Lábus, Ladislav Smoljak, Tomáš Töpfer či Jiří Krytinář, znovu se dostane ke slovu "radarová" verze písně věnované původně Gagarinovi, kterou s Janem Vyčítalem, obklopeným na plátně tanečnicemi v amerických barvách, nazpívala Vlasta Parkanová. A skandování My chceme radar! zazní rovněž na pražské Národní třídě při vzpomínkové akci na 17. listopad 1989.
Na opačné straně barikády se zase objeví obyvatelé brdských vesnic, míroví aktivisté, ochránci přírody, komunisté a členové hnutí Greenpeace, kteří si v armádním prostoru založí Zemi míru neboli Peaceland a zažívají potyčky s vojenskou policií.
Před kamerou se odehraje tradiční zabijačka, myslivecký hon, několik besed s občany, ale také protesty v Londýně či Washingtonu, jednání se zástupci Pentagonu a památné setkání Mirka Topolánka s Georgem Bushem v Oválné pracovně Bílého domu.
Kdo rozhoduje
Český mír zřejmě rozdělí diváky podle toho, ke kterému táboru patří, nicméně sami jeho autoři si uložili přísnou nestrannost. "Opravdu jsme při natáčení a dokončování filmu nefandili ani jedněm, ani druhým. Věděli jsme, že by se to na výsledku projevilo," dušují se.
A kde stojí nyní, s odstupem? "Teď si myslíme, že s tím, jak byl prezentován, by tu radar být neměl. Vysvětlování kolem něj zpackali – jen nevíme, jestli lhali Američané naší vládě, nebo naše vláda nám," líčí svůj postoj.
V závěrečných titulcích navíc zmiňují další vývoj – místo radaru může z Ameriky přijít náhradou takzvaný mobilní systém. "Proto jsme to dali do titulků: my se tady serveme, ale rozhoduje se někde jinde, na ose Moskva – Washington," tvrdí filmaři.
