Podstata moderního milostného trojúhelníku zůstala. Dívka, kterou v Trigonometrii představuje Ariane Labedová, se po odchodu od rodičů octne v Londýně, kde si pronajme pokoj v bytě partnerského páru, jejž ztělesnili Thalissa Teixeira a Gary Carr.
Načež se všichni zamilují do všech, respektive každý do každého, a řeší, jak bude jejich soužití pokračovat bez ohledu na sňatek hostitelského tandemu, tedy po „komunitní domácí svatbě“. Jak jinak než klasickou švédskou trojkou, hádal by sarkastik.
Před čtyřmi lety danou zápletku rozehrál seriál Ty, já a ona, který se dočkal pěti řad. Vedle amerických kulis se odlišoval ještě ve dvou ohledech: celou ústřední trojici tvořili běloši a žánr se klonil více k romantické komedii.
V britském triu už má tmavší pleť přesilu, což zjevně plyne ze současného důrazu na politickou korektnost, a tónina vyprávění se posunula blíže k osudovému melodramatu. Tím hůř pro krkolomně uškytaný tuzemský dabing.
Právě v citově vypjatých scénách se totiž násobí častá bolest českého znění, tedy nepřirozené přejímání původní předlohy s nádechy, pomlkami, důrazy a odsekáváním slov či slabik na místech, která se nacházejí zcela mimo samozřejmý tok naší mateřštiny.
Její tělo mění moje tělo
Zmatený divák pak neví, zda mají hrdinové vadu řeči, nebo se prostě jen neumějí vymáčknout, ba dokonce jej občas přepadá strach, jestli se herci náhodou nedusí. Ale čím? Leda tak dramatickými slzami, vzlyky a hromadným štkaním.
TrigonometrieVelká Británie, 2020, 5 h 47 min (Minutáž: 42–44 min) Režie: Athina Rachel Tsangari, Stella Corradi Scénář: Duncan Macmillan, Effie Woods Hrají: Gary Carr, Anne Consigny, Rebecca Humphries, Ariane Labed, Vihaan Patel, Thalissa Teixeira, Ambreen Razia, Martyn Mayger, Jo Cameron Brown, Isabella Laughland, Lucy Russell, Ann Akin, Shvorne Marks, Kate Bracken IMDb: 7.2 |
Zdálo by se, že originální verze zážitek vylepší, ale pořád ještě tu zůstávají smrtelně vážné výroky typu „Bože, co to dělám? Musím odejít!“, případně novomanželský dialog: „Miluješ ji, že ? – Ano, miluju. – Já taky.“ A když dojde na větu „To, co k ní cítím, je zahlcující, její tělo mění moje tělo“, zbývá už jen v sebeobraně vypnout zvuk nebo mozek, případně obojí.
Obraz by ještě mohl zůstat, protože Trigonometrie je jinak docela pohledná, počínaje hereckými typy a konče zákoutími velkoměsta mimo běžné turistické cíle.
Sousedská nálada kolem místní kavárničky se příjemně vstřebává, i když hned nad ní leží ložnice, kde se odehrává to podstatné, rádoby odvážné, ale v podstatě už bezzubě obehrané.
Trigonometrie vlastně jen ilustruje úsloví, že není nic krásnějšího, než když se dva až tři lidé mají upřímně rádi.
Třebas i o svatební noci.
