Doby, z nichž si ve Vesničce mé střediskové utahoval televizním „nastavováním zrcadla“ prohnilé západní společnosti, užívaly i jiné fráze - například - „oslavy prací“.
Paradoxně přesně tak dnes Zdeněk Svěrák slavil své sedmdesátiny - prací. Bude stát před kamerou coby pan Tkaloun, hrdina Vratných lahví, jejichž scénář napsal a které právě natáčí jeho syn Jan Svěrák.
„Když je zaděláno na srandu a ona nevykvete, je to hřích,“ vysvětlil jubilant, proč se rozhodl k odloženému scénáři vrátit a přepracovat jej k synově spokojenosti. Stalo se, příběh boje s moderní dobou se změnil ve vyprávění o souboji s vlastním stářím a Zdeněk Svěrák je od rána do noci „na place“.
V plánu natáčení snad není scény, kde by jeho postava chyběla, i když mnoho se z nich vyčíst nedá. Třeba: Tkaloun si hraje s vysavačem a se záclonou. Tkaloun ráno cvičí. Tkaloun se asi zbláznil, bude dělat messengera. Tkaloun se sádrou na gauči. Nebo: Tkaloun s Eliškou nasazují dveře do pantů. Tkaloun vysvětluje Elišce svou „krabičku na srdce“.
Mimochodem manželku Elišku hraje Daniela Kolářová, s níž se Svěrák ve filmovém manželství setkává znovu přesně třicet let poté, co se představili jako manželé Lavičkovi v chalupářské komedii režiséra Jiřího Menzela Na samotě u lesa.
| ZDENĚK SVĚRÁK - VÝBĚR Z DÍLA Filmové role u jiných autorů Zločin v šantánu 1968 30 panen a Pythagoras 1977 Brontosaurus 1979 Kalamita 1981 Slavnosti sněženek 1983 Co je vám, doktore? 1984 Jako jed 1985 Filmové role ve vlastním scénáři Jáchyme, hoď ho do stroje 1974 Na samotě u lesa 1976 Marečku, podejte mi pero 1976 Kulový blesk 1978 Vrchní, prchni 1980 Vesničko má středisková 1985 Obecná škola 1991 Kolja 1996 Televizní scénáře Utopím si ho sám Chlípník Případ Platfus Inzerát cyklus Hodina zpěvu Divadlo Járy Cimrmana Akt Hospoda na mýtince Vražda v salonním coupé Němý Bobeš Lijavec Posel z Liptákova Dobytí severního pólu Blaník Záskok Švestka Afrika Texty k písním Nemít prachy - nevadí Severní vítr je krutý Dělání Populační řada textů k dechovce Knihy Tatínku, ta se ti povedla Když se zamiluje kůň Jaké je to asi v Čudu To nejlepší ze Smoljaka, Svěráka a Járy Cimrmana |
Nové vratné lahve jsou soustředěnější
Počínaje Obecnou školou se však „dvorním“ režisérem Svěrákových látek stal jeho syn. Vzájemná rozmíška nad původní verzí Vratných lahví už přebolela, s odstupem Zdeněk Svěrák uznává, že nový scénář je „lepší, soustředěnější“.
Tvrdí to i syn. A navíc zkušenost dokládá, že právě na základě vlastních prožitků vytvořil Zdeněk Svěrák nejlepší scénáře. Když se v dokumentu Tatínek aneb Mramorizace Zdeňka Svěráka vydal po stopě vlastní paměti, spojily se jeho dětské cesty do školy mezi hroby se hřbitovní scénou Vesničky mé střediskové nebo úděl „náhradníka“ za zemřelého bratra s Obecnou školou.
Nejen rodinné motivy však dovede Svěrák přenášet do svých příběhů - mnohokrát v nich použil otisk své učitelské kariéry. Ostatně i v Divadle Járy Cimrmana, kterému říká „továrnička na legraci“ a k jehož pilířům patří společně s Ladislavem Smoljakem, tvoří půl zábavy vědeckokantorský „přednáškový“ styl. Ač fenomén Cimrman byl pod dohledem minulého režimu, což tandem Smoljak-Svěrák zachytil ve filmu Nejistá sezóna, po změně poměrů nevyčichl.
„Jsem každý večer udiven, když v hledišti vidím mladé lidi, jimž stojí za to vystát frontu na lístky. To, že je my staří a šediví pánové ještě zajímáme a dokážeme je rozesmát, mě utvrzuje, že pouto mezi generacemi není úplně přetrženo a klíč je dál předáván,“ věří dnešní sedmdesátník.
Scénář si znovu přečtu a ještě vám ukážu!
Učitele češtiny, bezmála obrozeneckého zapadlého vlastence, ale se smyslem pro humor a poezii, Svěrák nezapře zejména neúnavnou hrou s jazykem. Zrodila nespočet textů od dechovky přes filmové písně až k popěvkům pro děti.
„Psaní je zápas o ta pravá slova, střídání úzkosti s radostí, že jsem je našel,“ říká o profesi, kterou si zvolil. Menzel jeho dílo shrnul slovy: „Dobré řemeslo - dobré boty, dobrý příběh.“
Před úpravou Vratných lahví Svěrák řekl: „Znovu si je přečtu a buď se ve mně probudí někdejší šprajc -Já vám ještě ukážu!, nebo naopak -Já už vám neukážu.“ Výsledek je nasnadě - rozjímat s penzisty v parku na lavičce, to je život, kterému se pan Tkaloun odmítá podrobit.
