Podmínky tu byly opravdu ideální. Během roku se do Hollywoodu přestěhovalo dalších patnáct studií a z místa, jehož název znamená v překladu Cesmínový háj, se brzy stalo centrum filmového průmyslu celých Spojených států.
Nastala zlatá éra. Původně nezávislé filmové společnosti se začínají sdružovat do stále větších studií: Paramount, Warner Brothers, Metro-Goldwyn-Mayer a Fox-Film. Pečlivě si hlídají úspěchy svých filmů, které zaručují stále stejné typy postav, oblíbená témata, vliv studia na práci režiséra. Začíná vznikat hvězdný systém.
Už první šéfové velkých studií museli tušit, i když seriózní výzkum to potvrdil až o mnoho let později, že téměř polovina diváků hledá v biografu vysněný život. Propracovali proto systém, který funguje dodnes. A dodnes ovlivňuje dobový vkus, módu, chování i postoje milionů diváků.
Ideál muže
Na skoro osmdesát let staré fotografii klečí dvě ženy na chodníku, jedna je v pokročilém stupni těhotenství, obě si tisknou kapesník na ústa a pláčou. Jsou to fanynky Rudolpha Valentina, prvního mužského idolu v řadách filmových hvězd.
Tento původem Ital si v první polovině dvacátých let vydobyl pověst lamače dívčích srdcí. Hrál milovníky a naprosto změnil ideál muže - už nemusel být statečný a čestný jako staletí předtím, stačilo, když je krásný. Jeho smrt v roce 1926 na zánět pobřišnice v jedenatřiceti letech vyhnala tisíce žen do smutečního průvodu. Truchlily, plakaly vkleče na chodníku jako ta těhotná nešťastnice a její kamarádka na staré fotografii, některé dokonce páchaly sebevraždu.
Ideál muže se v různých dobách měnil, ale ještě jedna z těch změn je pozoruhodná. V hollywoodských filmech je patrnější než kdekoliv jinde. V druhé polovině šedesátých let se z plátna pozvolna vytrácí mužný hrdina tak, jak ho představovali Clark Gable, Burt Lancaster, Kirk Douglas či John Wayne. Přichází Dustin Hoffman v roli panice, kterého ve filmu Absolvent svede vdaná žena, John Voight jako vykořisťovaný gigolo v Půlnočním kovbojovi, Warren Beatty jako impotentní Clyde v gangsterce Bonnie a Clyde.
Muž už není tím nezávislým, silným hrdinou. Na plátně se prosadí maximálně ve dvojici - jako Paul Newman a Robert Redford ve filmu Butch Cassidy a Sundance Kid či Denis Hopper a Peter Fonda v Bezstarostné jízdě.
Evy Hollywoodu
V šedesátých letech se - už poněkolikáté - mění ve filmu i obraz ženy. Na rozdíl od mužů jsou ženské postavy této doby silné a samostatné. Začalo to už Kleopatrou v podání Elizabeth Taylorové. Její hrdinka s výraznými očními linkami a rovnou ofinou zavedla nejen nový ideál ženského vzhledu, ale především postoje k mužům, které zneužívá pro své cíle. To zatím v historii kinematografie nikdy nebylo. Žena byla dlouho ozdobou, módním doplňkem či sexuálním objektem. Stojí za to se kvůli tomu vrátit na začátek.
Velká hollywoodská studia od počátku budovala typy, které procházely v nezměněné podobě mnoha snímky. Schopnost a především výsada hereček hrát různorodé, často velmi odlišné role je vynálezem až posledních desetiletí.
Kdo zpočátku ovládal filmové plátno? Například typ ženy vamp zosobněné slavnou polskou přistěhovalkyní Polou Negri, femme fatale Gloria Swansonová, soběstačná žena v kalhotách jako charismatická Greta Garbo či Joan Crawfordová anebo takzvaná pracující dívka v klasickém kostýmku v podání Katherine Hepburnové. Každá z těchto hvězd měla svůj osobitý styl, který napodobovaly miliony divaček.
Žádná však neovlivnila dobový ideál ženy tak, jako Marilyn Monroe. V roce 1953 se ve filmu Páni mají radši blondýnky představila jako dívka, která vítězí nejen díky půvabům, ale i díky tomu, jak je dokáže využít. Do módy se dostala postava tvaru přesýpacích hodin, které navíc ještě pomáhala vyztužená zašpičatělá podprsenka.
Nadšení diváků tělesnými půvaby Marilyn Monroe neznalo mezí, obecenstvo ji povýšilo na bohyni sexu. Její nevalné výkony ve filmech, ve kterých jí stále stejné role nedovolily ukázat přirozený komediální talent, byly divákům jedno. Tisk ji už od poloviny padesátých let obklopil tajemnou aurou. Její nepovedená manželství, podivné milostné aféry s bratry Kennedyovými a dodnes nevyjasněné okolnosti sebevraždy ještě podpořily její osobní kult, který přetrvává dodnes. Stala se snem, produktem Hollywoodu.
Několik let po Marilyn se objevila ještě jedna herečka, která získala pozornost diváků a vytvořila zcela nový typ ideálu krásy. Jmenovala se Audrey Hepburnová a v roce 1953 dostala za svou první roli ve filmu Prázdniny v Římě Oscara. Její dívčí půvab stál v ostrém protikladu ke kráse sexbomb. Na rozdíl od něj však přetrval až do šedesátých let, na jejichž prahu natočila komedii Snídaně u Tiffanyho a stala se hvězdou.
Dnešní ideál už není tak očividný, ale například Julia Robertsová, nejdražší herečka současnosti, je klasickým produktem továrny na sny.
Zavržený nátělník a pomačkaný baloňák
Když si Clark Gable ve filmu Stalo se jedné noci svlékl sako, miliony diváků ustrnuly: jejich idol neměl pod košilí nátělník, do té doby naprosto běžnou součást spodního oblečení. V následujících měsících zbyly výrobcům nátělníků jen oči pro pláč, nikdo jejich výrobky už nechtěl.
Film, který tu byl od počátku ve své nejmasovější podobě proto, aby ukazoval vysněný život, vždy naprosto přirozeně diktoval módu. Všechny ženy chtěly vypadat jako Greta Garbo či Marlene Dietrichová. Pro filmové hvězdy bylo daleko jednodušší zavést do dámského šatníku pánskou módu - kalhoty, než pro reformátorky, které na tom pracovaly o dobré půlstoletí dřív. Jenže v nich asi nevypadaly tak senzačně, a hlavně je v nich neviděly miliony lidí týdně.
Stejnou službu udělal Humphrey Bogart jiné součásti oblečení - baloňáku. Oblékl ho v legendární Casablance i později v dalších rolích. Vždycky ho měl trochu pomačkaný, dlouhý, nedbale navlečený. Stejné terno znamenal o dvacet let později film Bonnie a Clyde pro dámský baret na hlavě Fay Dunawayové.
Diváci však nenapodobovali své idoly jenom v oblečení. Stejně jako Bogart v Casablance si začala spousta mužů najednou zapalovat cigaretu pomalým, dokonale ovládaným pohybem, nejedna žena na schůzce uslyšela legendární větu: "Dívám se ti do očí, maličká..."
Jako módní inspirace posloužily dokonce i historické filmy. Po adaptaci Tolstého Vojny a míru se znovu objevil empírový střih šatů s vysoce posazeným pasem, Doktor Živago vrátil na výsluní dlouhé, projmuté a dole rozšířené kabáty, někdejší součást carské uniformy.
Zatím poslední zprávou z tohoto pole je, že nejdražší americký velkofilm všech dob, válečný Pearl Harbor, který vstoupil do amerických kin v květnu a do našich před pár týdny, obrací pozornost k módě čtyřicátých let - měkké vlny na dlouhých vlasech, rudé rty, dlouhé řasy, zvýrazněný pas a ramena, délka sukní pod kolena.
Rebelové bez příčiny
V polovině padesátých let se objevil zajímavý společenský jev, který film okamžitě citlivě zaznamenal a Hollywood využil. Do angličtiny vstoupil pojem teenager. Do té doby nebyl výraz pro přechod mezi dětstvím a dospělostí nutný. Jakmile děti vyšly školu a většinou ve čtrnácti letech nastoupily do zaměstnání, byly obecně považovány za dospělé. V blahobytné společnosti padesátých let však měla mládež dost peněz a neměla odpovědnost za rodiny. Chtěla proto utrácet a bavit se po svém, hlavně daleko od rodičů.
Společně s růstem jejich nezávislosti však rostla i vzpoura proti generaci rodičů, pro kterou byla zubní pasta s příchutí známkou prosperity společnosti a vlastního blahobytu. Hrdiny této generace se stali James Dean a Marlon Brando a film s prvním z nich, Rebel bez příčiny z roku 1955, jí dal jméno.
Stejně vzpurné hrdiny přivedl na plátno také Miloš Forman v roce 1977 v muzikálu Vlasy. Tentokrát se však rebelie naprosto minula s dobou, a tedy i účinkem. Z někdejších květinových dětí se během deseti let, která uplynula mezi uvedením původní muzikálové předlohy a její filmové adaptace, stali konformisté.
V posledních letech se filmy pro teenagery, které patří k největším hollywoodským trhákům, od vzpoury zcela oprostily. Ve filmech jako Prci, prci, prcičky se generační téma řeší na půdorysu nenáročných komedií a velmi tělesného humoru.
Hollywood státotvorný
Hollywoodská továrna však vždy chrlila i jiné sny než ty o sexy blondýnkách a luxusním životě. V žádné jiné kinematografii si nedávali filmoví manažeři, tvůrci a reklamní pracovníci tolik záležet na tom, aby společně s diváky vytvářeli ideál americké společnosti a jeho základní principy.
Filmové projekty čas od času dokonce předběhly svou dobu nebo vyprovokovaly určité společenské jevy. Ve slavném Kubrickově sci-fi filmu podle A. C. Clarka 2001: Vesmírná odysea z roku 1968 přistává měsíční stanice 2001 v oblacích zvláštního zvířeného prachu přesně tak jako o několik let později raketa Apollo.
Film několikrát zasáhl i do amerických vlasteneckých nálad. Významnou roli v diskusi o vstupu USA do druhé světové války sehrál v roce 1940 Chaplinův Diktátor. Jedni ho přivítali jako "snad nejdůležitější film, jaký byl kdy vytvořen", druzí odmítli jako válečné štvaní. V Chicagu, kde žil velký počet obyvatel německého původu, se ho ani neodvážili promítnout. O rok později po útoku na Pearl Harbor Spojené státy do války přece jen vstoupily. Už bez debat.
Podobné emoce vzbudil kupodivu i problematický hrdina John Rambo. Sylvester Stallone jako hlavní spoluscenárista a protagonista vyslal v roce 1982 do kin snímek o vojenském veteránovi z Vietnamu, kterého traumatické vzpomínky z války dovedou až k boji o vlastní přežití.
Film pracuje s vietnamským traumatem, že Amerika zradila své syny, kteří se obětovali pro vlast a teď je nikdo nebere na vědomí. Zároveň vyzdvihuje vojenské ctnosti, důstojník je chápavým otcem a armáda místem azylu.
Stallone natočil ještě další dva díly a především tím druhým, který se zabýval utajovaným problémem amerických válečných zajatců, se postaral o uvolnění potlačovaných emocí a napětí ve společnosti. Amerika křísila svou pošramocenou národní hrdost po vietnamské válce jen obtížně a Rambo se navíc dotkl citlivého tématu řady pohřešovaných Američanů.
Armáda nakupovala plakáty se Stallonem alias Johnem Rambem jako agitku k náboru nových posil do svých řad. Zakládaly se ovšem i tzv. rambovské služby svalovců udržovaných steroidy, kteří byli najímáni k zasílání výhrůžných pozdravů nepohodlným osobám apod. O filmu se pochvalně vyjádřil i prezident Reagan v jednom ze svých projevů, v němž Stallonovi vzkázal: "Chlapče, jsem opravdu rád, že jsem Ramba viděl. Teď vím, co mám příště dělat."
Zásadní vliv měl Hollywood také na utváření obrazu úspěšnosti. Klišé, kterak se ze sociálně neukotveného, životem zmítaného Američana, popřípadě přistěhovalce stane úspěšný bankéř, právník či novinář vedoucí vítězný boj za pravdu a spravedlnost, je staré jako Hollywood sám.
Tyto filmy se objevují na plátnech především v několika posledních desetiletích, kdy prvky životního stylu a střídání vln ženských typů ustoupily do pozadí. Jsou to vlastně všechny filmové příběhy odehrávající se v určitém profesním prostředí a řešící konkrétní morální problém nebo zásah proti zlu.
Happy end - bude?
Pro hollywoodské masové filmy je typická potřeba happy endů. Málokterý divák se vyrovná se špatným filmovým koncem tak bolestně jako právě Američan. Obraz ideální Ameriky poskládané z harmonických rodin, úspěšných mužů a žen, hezkých vztahů a bezbřehé svobody byl vždy nejvyšším cílem. Tento sen se však v reálném životě minulý týden zhroutil.
Poté, co si americké katastrofické filmy po dlouhé roky pohrávaly s myšlenkou americké zkázy, přišel skutečný úder a překonal i ty nejšílenější katastrofické vize. Sen o Americe, tak jak ho Hollywood devět desetiletí spoluvytvářel, byl surově smeten. Nic nebude už tak jako dřív, zaznělo mnohokrát. Jaký bude Hollywood?
 James Dean (vlevo) se stal díky filmu představitelem rebelující generace. |
 Kostým Fay Dunawayové ve filmu Bonnie a Clyde ovlivnil dobovou módu. |
 Marlene Dietrichová ve své době výrazně ovlivňovala ideál ženské krásy. |
 Obří písmena září z kopce nad městem od roku 1923, tehdy tam však bylo napsáno Hollywoodland. Vinou počasí a vandalů písmena popadala a byla obnovena až po druhé světové válce. Ta současná jsou nová, z roku 1978. |
 Nejnovější americký velkofilm Pearl Harbor vstoupil po nedávných událostech v New Yorku a Washingtonu do nových souvislostí. |
 Hollywoodský herec Sylvester Stallone v roli vietnamského veterána Johna Ramba |
