Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Vyhýbala jsem se tomu, abych žila z její slávy. Nám byla velikost její veřejné osobnosti vždycky tak trochu na obtíž,“ vysvětluje režisérka. „Máma si pořád není jistá, co z toho celého vznikne a jestli z toho nebude ostuda, pro mě hlavně... Ona se totiž zajímá, když přijde na mě a mojí sestru, hlavně o to, jak se cítíme my a co je důležité pro nás. To je myslím její celkem zvláštní vlastnost a i proto je pro mě důležité o ní točit,“ uvádí.
Od Státního fondu kinematografie projekt dvakrát nedostal podporu. Posuzující kritizovali blízký vztah režisérky s portrétovanou osobou a také její smířlivý přístup. V tuto chvíli tak Remundová řeší kde sehnat další finanční prostředky na ukázky z filmových a ostatních dobových archivů.
Znovu s Kubišovou
Kromě herecké kariéry si diváci v dokumentu s Janžurovou projdou i milníky její osobní a veřejné minulosti. Remundová prozrazuje, že dojde například na setkání s Martou Kubišovou, se kterou společně předávaly Alexandru Dubčekovi v roce 1968 talisman pro štěstí. „Postoj mé mámy, jak procházela dobou po srpnu 1968, je, myslím, docela neohledaný a vlastně celá ta doba. A teprve dnes podle mě přichází čas, kdy se na to všechno můžeme dívat z trochu jiné perspektivy než třeba hned po sametové revoluci,“ míní Remundová
Řeč přijde i na podpis Anticharty. „O té se tam přímo mluví. Normalizační doba byla z tohoto pohledu hodně zajímavá a je těžké, aby si ji člověk, co ji nezažil, představil. Vůbec se tomu ale nevyhýbám. Myslím, že osud každé jednotlivé hvězdy té doby: Gotta, Bohdalové, je úplně jiný a fungovali v tom všichni úplně jinak,“ vysvětluje Remundová.
Nerada slýchám vulgarismy, vysvětluje Iva Janžurová váhání nad novou rolí |
Janžurová je podle režisérky, když přijde při hovoru na tato témata „úplně bezelstná“. „Říkám si, co všechno těm pomyslným psům mohu předhodit, protože spousta lidí na takové věci prostě nepohlíží ze široka. Máma je v tom ale velice otevřená a řekne na sebe všechno,“ vysvětluje dál dokumentaristka, která zároveň jedním dechem s úsměvem potvrzuje kritická slova Fondu o jejich spříznění.
Antichartu za Janžurovou podepsal její muž Stanislav Remunda. „Podepsal ji tatínek a ona se to dozvěděla až později... Obecně jejich vztah je jeden z důležitých motivů jejího života i toho dokumentu. My jsme se se sestrou narodily na začátku sedmdesátých let a to, že nás měli právě v této době, mohlo také způsobit, že se třeba zachovali trochu jinak, než by tomu bylo v jiné situaci,“ přemýšlí.
Kromě dokumentu o Ivě Janžurové připravuje Theodora Remundová ještě film o Nepálci Purnovi, který zamířil do Evropy „za lepším“: „Potkala jsem ho při práci na jiném dokumentu a moc mě zaujal. On je ekonomický migrant, šel za lepším do Evropy a shodou okolností se ocitl tady u nás. Dokument sleduje, jak se snaží najít sám sebe a založit rodinu. Má to ale těžké, protože je bráhman a musí si vzít ženu, která je taky bráhmanka. A tak se na prázdniny vrací domů a tam se tu ženu snaží najít.“
