Zvuková stránka je pro dobový příběh opravdu mimořádně důležitá, veškeré znepokojivé emoce kontrastující s vnější obrazovou idylou totiž zprostředkovává právě vzdálená ozvěna pouze tušeného dění z nedalekého koncentračního tábora v Osvětimi.
Ovšem tady, ve vile uprostřed nádherné zahrady, kde si velitel lágru Rudolf Höss s manželkou a dětmi vybudovali svého druhu rodinný ráj na zemi, není z osvětimských hrůz vidět takřka nic. Pořádají se tu společné večeře, koupání v bazénu, setkání s přáteli.
Za plotem ráje leží Osvětim. V Zóně zájmu se lágr ozývá jen vzdáleně |
Drama volně inspirované knihou Martina Amise, který zemřel v den světové premiéry filmu, vybudoval režisér Jonathan Glazer, který si za ně odnesl Velkou cenu festivalu v Cannes, na rozsáhlé „zvukové mapě“ tábora v Osvětimi.
A to počínaje přesnými vzdálenostmi od vily, podle nichž se intenzita doléhajícího hluku řídila, a konče kolekcí nahrávek reálných zvuků výrobních strojů, krematorií, pecí, bot, střelby, bolestných výkřiků, ale třeba také motoru motocyklu, který se spouštěl ve vypjatých okamžicích právě proto, aby nářek z lágru překryl.
Kata z Osvětimi Rudolfa Hösse usvědčil při zatýkání snubní prsten |
Režisér si rovněž pečlivě zjišťoval veškeré dostupné podrobnosti o tehdejší domácnosti Hössových, o každodenních rituálech, služebnictvu, hostech. Velitele lágru, který byl za válečné zločiny v roce 1947 popravený oběšením přímo v Osvětimi na místě, kde umíraly jeho oběti, představuje Christian Friedel.
Jeho manželku si zahrála Sandra Hüllerová, která ve stejném roce sbírala ceny včetně oscarové nominace za justiční drama Anatomie pádu. Do Zóny zájmu „obsadila“ i vlastního psa.
