Cyklus případů vědců zkoumajících paranormální jevy měl navázat na legendární společné projekty z česko-německé produkce typu Arabely či Návštěvníků, a to včetně kombinace prvků retro, sci-fi a komedie, což znělo náramně.
Jenže už první reakce mluvily o tenké hranici mezi ulítlostí a trapností, načež diváci dali své mínění rázně najevo nejen taktak průměrnými hodnoticími známkami.
Úvodní díl ještě sledovalo přes devět set tisíc zájemců, což stačilo na vítězství, jenže už následující neděli ztratila novinka skoro polovinu svých příznivců, klesla na třetí pozici a po týdnu zaznamenala další odliv diváků.
Přitom tvůrci napověděli, že si dekorace po konci natáčení pro jistotu schovali, protože věřili, že vznikne i druhá řada. Ovšem pokračování se zpravidla řídí úspěchem, a přestože ČT ani její partnerská ZDF coby veřejnoprávní stanice nejsou vázány diváckým zájmem, bylo by přinejmenším překvapivé, kdyby daly „Soudruhům“ ještě jednou šanci.
Každopádně poslední příběh svou zápletkou poskytne možnost reparátu alespoň publiku. Titulní hrdinku stihne podivná kletba, když se nedaleko místa slavné bitvy u Lipan najde kostra velitele husitských vojsk i s kalichem, na nějž není radno sahat.
Vedle jiných následků totiž vyvolává pocit zvaný déja vu, tedy dojem již viděného a slyšeného, což znamená znovu prožít všechny vyřešené případy a konečně prý i pochopit, co až doposud zůstávalo skryto. Že by ve finále platilo Konec dobrý, vše dobré? To už by bylo opravdu hodně paranormální.
