Příběh inspirovaný novinářskou zmínkou o skutečném případu zasadili scenárista Marek Epstein s režisérem Jiřím Strachem do 80. let, aniž by akcentovali tehdejší politickou situaci; tenkrát, v éře šedivé apatie bez všudypřítomných mobilů, se zkrátka snáze utíkalo.
V lesích tak zmizí mentálně postižená žena a její podnikavá devítiletá dcera, která nechce, aby je úřady rozdělily do ústavů jenom proto, že jejich dobrovolná opatrovnice právě zemřela.
Až se budou vyhlašovat nominace na České lvy, silné lidské drama by rozhodně nemělo zůstat bez povšimnutí, přinejmenším díky herečkám. O roli dcery se ve dvou časových rovinách podělily Valentýna Bečková coby školačka a Sophia Šporclová jako dospívající dívka.
V prvé řadě však strhující proměnu zosobnila Elizaveta Maximová coby nemocná matka, která se podvoluje velení vlastního zralejšího potomka, protkávanému zábavnými odkazy k indiánským dobrodružstvím z knih.
Maximová absolvovala konzultace s psychiatry i návštěvy ústavu, aby porozuměla ženám, které trpí podobnou poruchou jako její hrdinka, aby poznala či spíše vycítila gesta, pocity a způsoby, jimiž takový člověk komunikuje se svým okolím.
Vedle klíčových postav matky s dcerou se vynoří v roli lékařky Veronika Freimanová, oddanou „babi“ si zahrála Dana Syslová a postavou dívčiny kamarádky upoutá Magdaléna Čečo. Jakkoli v popředí Mámy stojí ženy, nechybějí ani jejich protějšky jako Pavel Kříž nebo Oldřich Navrátil.
