Setkal jsem se s ním v roce 1969, ale jen díky tomu, že jsem na střední školu chodil s jeho synovcem Prokopem. Vůči nové uprchlické vlně z Čech se totiž choval velice obezřetně a nedůvěřivě. Že prý po něm pořád někdo něco chce. Peníze, ubytování, práci atd. Zmiňoval, jak pomáhal Ivanu Passerovi a Miloši Formanovi navázat ty správné kontakty v americkém filmovém průmyslu, bez nichž by se stěží prosadili a oni se později k němu otočili zády a nikdy mu žádnou roli ve svých filmech nedali. Byl smutný a zklamaný z toho, že k nám v srpnu 1968 vtrhli Rusáci, asi se těšil se na to, že se  u nás všechno obrátí k dobrému a on se bude moci čas od času do Čech podívat. Pokud se nemýlím, o definitivním návratu do vlasti neuvažoval.

O tom, jak hodně se věnoval naším (tehdy většinou "utlačovaným") umělcům, co se u něj rádi zastavovali (i mladý Havel) - v mnohé doufal, že s nimi něco dá dohromady, jak mu slibovali (také V. Jasný) - hodně se dá dočíst ve vydané Korespondenci V+W.

Voskovec se musel hodně otáčet (a brát mnohdy štěky, které mu neseděly), aby měl na živobytí a na pokrytí plateb pro dvě adoptované dcery (žijící mimo). Trochu jiné než naši umělci (W. nevyjímaje).

Navíc v té době, kdy mu bylo nejhůř (po opuštění republiky, angažmá v Paříži a pak ten pobyt na Ellis Island a pak konečně v NY) v ten čas se svým bývalým kolegou vůbec nekomunikoval, byli ve při.

Přiznám se, že Voskovec je mi sympatičtější než Werich, právě proto, že to riskl, odjel, a přes všechny útrapy uspěl. Zatímco Werich zůstal a proplouval.

Možná Werich jen nedokázal opustit svou vlast. Někteří to tak mají.

Nedavno jsem s nim videl film 12 angry mans, uchvatny film a Voskovec tam hral perfektne.

12 Angry Men