Za postavu stárnoucí televizní hvězdy, která si chce za každou cenu udržet mladistvý vzhled, aby neztratila své postavení, dostala herečka Zlatý glóbus.
Zázračná titulní substance, která jí slibuje pomoc, má však jednu drobnou podmínku: hrdinka se musí se vždy po sedmi dnech podělit o čas se svou omlazenou podobou, v níž ji ztělesňuje Margaret Qualley.
Co by se mohlo stát, pokud by se interval střídání nedodržel? Odpověď nabízí francouzská režisérka Coralie Fargeatová v autorském příběhu na pomezí hororu a satiry, který na festivalu v Cannes získal vedle rekordních ovací také trofej za scénář.
Demi Moore zpětně přiznala, že při jeho prvním čtení viděla pouze dva možné výsledky: buď vyložený triumf, nebo naprostou katastrofu. Riziko se jí vyplatilo, třebaže obnášelo i jistou nervozitu, jestliže se po šedesátce měla pohybovat před kamerou nahá.
Nakonec to zvládla díky šibeničnímu humoru sdílenému s mladší kolegyní, která zase žertem litovala, že ideální umělé poprsí jí tvůrci neponechali i „do civilu“ mimo kameru.
Z pohledu některých diváků obsahuje Substance dost nechutností, podle recenzentů je však spíše zdravě nemilosrdná. „Třicet nehrála Demi Moore s takovou sebejistotou, odevzdává se emočně i fyzicky,“ napsal Tim Robey v kritice listu The Telegraph.
Jiní ve filmu nalézají dokonce soucit nebo soudí, že „šílené finále“ může sice diváky zaskočit, nicméně „nikdo z těch, kdo Substanci viděli, na ni nezapomene“.
