Jak málo stačí k zážitku hodnému střídání letopočtů: pár minut, pár tónů plus jeden člověk, který ví, o čem zpívá. Prosté, samozřejmé, osobní. Zatímco jiný nositel téhož jména, ředitel TV Barrandov Jaromír Soukup, na silvestrovskou veselici spotřeboval jen do půlnoci více než čtyři hodiny - a výsledek? Utrpení.
Hotel Hvězdář na ČT1 vůbec patřil k milým překvapením večera. Jednak odklonem od unylých studiových estrád s komparzním publikem zpět k žánru hudebních filmů ze zlatých časů české klipové školy ve stylu Písní pro Rudolfa III., jednak důkazem, jak moderní zůstávají skladby z Šíleně smutné princezny - v době premiéry pohádky bylo skladateli Janu Hammerovi dvacet let.
Navíc se uměřená nostalgie mikropříběhu se zakomponovanými Neckářovými hity nevtíravě rozpouštěla v lehké nadsázce včetně aranží. Předvedla, co udělá romská melodika ze vznosných Stínů katedrál, kolik komiky v sobě nosí Jiří Korn, jak erotická může být ženská akrobacie nad vanou. Jen některé písně se mohly krátit, respektive dávaly pocítit rozdíl mezi interprety, kteří prostě nastudovali cizí hity, a těmi, kdo mají jejich obsah i náladu zažité.
Zbytek večera už se obešel bez překvapení, všechny stanice totiž budovaly silvestra podle šablon minulých let. Na ČT Zázraky přírody opět zavzpomínaly na uplynulé roky. Karel Šíp do Všechnopárty pozval nejvděčnější vypravěče v čele s Miroslavem Hanušem inscenujícím příhodu na motorce s pomocí Václava Kopty, což aspiruje na scénku roku, a Jana Paulová s Pavlem Zedníčkem dodali obvyklou tečku historek a písniček v Do roka a do dne.
Nova si v pořadu Tvoje tvář má známý hlas - Silvestr z karavanu mohla klidně odpustit přidaný rámec s Ondřejem Sokolem a Alešem Hámou, v podstatě to byl zase jen obyčejný „střihák“ neboli průlet pátou řadou soutěže s vybranými výstupy a komentáři typu „super“. Za jedny peníze znovu uživila celý večer.
Prima alespoň svůj záznam koncertu Český mejdan s Impulsem nevydávala za nic jiného a Prima Partička odvedla svůj standard, pouze navenek silvestrovsky přizdobený konfetami a spoře oděnými slečnami.
Prakticky jediný estrádní program předlistopadového druhu předvedla stanice jednoho muže čili TV Barrandov - však také připomínal sraz abiturientů, na který se ti úspěšnější ani neobtěžovali přijít. Těžko rozhodnout, co vyznělo trapněji, zda banality kolem jídla, pití a novoročních předsevzetí, nebo upocená politická satira s národními velikány od Jana Žižky po Miloše Jakeše.
Dva momenty ovšem pojmenovaly barrandovskou nemohoucnost přesně, byť bezděčně. Jednak výrok „Dokážu prachy proměnit v ho...,“ jednak sponzorská reklama, která popřála „sledování tohoto pořadu bez nepříjemných ušních šelestů“. Sice marně, ale kdo by taky věřil reklamě, natož tady a na silvestra.
