Dukla 61 (80 %)
Nejlepším televizním počinem loňského roku byla podle recenzentky Mirky Spáčilové dvoudílná série Dukla 61, kterou natočil David Ondříček. „...jeho Dukla 61 sice vychází z reality, jmenovitě tragédie ze 7. července 1961, kdy kvůli důlnímu požáru zahynulo 108 horníků, ale zosobňuje čistokrevné drama přesahující konkrétní událost. Nadto drama skvěle nasnímané i zahrané v čele s neskutečně vyzrálou Marthou Issovou,“ píše v recenzi Konečně událost roku! V kině by Dukla 61 byla zjevením.
„Také stavba příběhu, jehož scénář psali Jakub Režný a Matěj Podzimek, je promyšlená. Z dobových agitek o plnění plánu a vzkvétajícím Havířově se děj přes tlachání horníků o fotbalu přenese do závalu; náhle, rychle, věcně. Ztratili kamaráda, letos už třetího; tak běžně, odevzdaně se tu přijímá smrt,“ nešetří chválou kritička.
Dabing Street (80 %)
Stejně vysokého hodnocení se dostalo seriálu, který vytvořil Petr Zelenka a tým okolo Dejvického divadla na základě jeho stejnojmenné hry. „Dabing Street dokazuje, že tradiční titulek ‚dílo Petra Zelenky a jeho přátel‘ není jen obchodní značka, nýbrž výraz reálné síly. Taškařice pro masy to asi nebude, zato však typ kultovního seriálu, kde si velikáni pokládají za čest hostovat a kde laická replika ‚Dabuje třeba Jágr?‘ může docela klidně vyústit v doklad, že ano, i Jaromír Jágr dabuje,“ komentuje populární seriál Mirka Spáčilová.
„Comeback, Okresní přebor, Čtvrtá hvězda - a teď Dabing Street. (...) V čem se podobá svým předchůdcům? Vybírá si výseč skutečnosti, kde najde postavy potrhlé až omezené, ale současně dojemně oddané, ať už tvrdé muzice, venkovskému fotbalu, či hotelové špeluňce. Tentokrát krachujícímu dabingovému studiu, kde herci vesměs jenom vzdychají do pokleslé erotiky,“ srovnává kritička v textu Veselé díky za Dabing Street, kde z vulgarit vytaví poezii a dodává, že Dabing Street je „trefné retro přelomu tisíciletí“.
Poslední naděje Věry Bílé (70 %)
Třetím televizním zážitkem roku byl dokument věnovaný smutné současnosti Věry Bílé. „To si opravdu nevymyslí ani Hollywood! Nečekaná pointa snímku Poslední naděje Věry Bílé znamenala pro zpěvačku sice tvrdou ránu do zad, ale pro dokumentaristy Davida Vondráčka s Romanem Šantúrem pravé požehnání. Protože smutná groteska tak zčistajasna našla i jiného bořitele hrdinčiných snů než zpěvačku samu,“ naznačuje nečekanou pointu recenze Když Věře Bílé zbyly jen cigarety, vánoční pohádky a metal.
„Dokument Poslední naděje Věry Bílé by však obstál i bez zásahu shůry. Je dojemný, ale ne sentimentální, zábavný, ale nikoli jízlivý – mimochodem v něm zazní češtinářské lahůdky typu ‚dabingovat Funese’. A v neposlední řadě stále obsahuje chvíle, kdy Bílá zazpívá a člověk tají dech,“ píšeme dále.
Vzteklina (70 %)
Vysokého hodnocení se dostalo i kriminálnímu seriálu Vzteklina, který natočila Česká televize. „Thrillery ze Sudet jsou sice právě v módě, nicméně ani režisér Tomáš Bařina, ani scenárista Jan Stehlík nepatří k tvůrcům ochotným k univerzální pásové výrobě. Navíc Vzteklina vykazuje pečlivou dramaturgii sledující společnou ctižádost: originální krimi s přidanou hodnotou. Přičemž originální je přinejmenším vražedný nástroj, neviditelný a nezvratný,“ psala před lednovou premiérou Mirka Spáčilová.
„Ale současně, což je jedna z nejpříjemnějších vizitek Vztekliny, se tu nepěstuje přepjatá stylizace všeobecného zmaru jako v Pustině ani totální nadvláda temnoty jako v Raplovi. Ohroženou vesnici občas prozáří slunce, dokonce humor. Sází se na realistický civil, vzdálený fantaskní náladě polsko-českého filmu Přes kosti mrtvých, který Vzteklina připomíná nejen loveckými prvky,“ srovnávala v recenzi Rapl, Pustina a teď Vzteklina. Tohle opět není idylická série.
Polda III (65 %)
Nadprůměrného hodnocení se dostalo ještě třetí řadě krimiseriálu s Davidem Matáskem na TV Prima. „Třetí řadou se vrátil krimiseriál Polda, jehož hrdina doslova zaspal svou dobu. Ale o to zábavněji proto v dnešní korektní éře může vesele provokovat,“ začíná recenze Dáma parkuje, zaryje si Polda do řidičky. Startuje třetí řadu. Mirka Spáčilová upozorňuje, že v prvním dílu má Matáskův nekorektní hrdina trochu tendence stát se rozervaným melancholikem. „Lehké přitakání citové nostalgii k Poldovi zákonitě patří. Naštěstí o dva díly později je už zase všechno na svém místě,“ píše.
„Zdá se nicméně, že řadu od řady si projekt stále silněji uvědomuje i využívá svou výhodu, tedy právě ony situační i slovní přestřelky přímého pamětníka s opatrnějšími současníky, díky nimž po čase dostane jinak běžný krimiseriál nadstavbovou patinu dobového svědectví,“ píše kritička dále.
Bůh s námi – od defenestrace k Bílé hoře (45 %)
Na opačném konci žebříčku to nevypadá nijak tragicky. Začíná se na pětačtyřiceti procentech a končí na čtyřiceti. Páté místo od konce si vysloužila freska věnující se tuzemským událostem předcházejícím třicetileté válce. „Projekt, jenž vznikl v koprodukci ČT s rakouskou ORF a francouzsko-německou arte, staví do popředí tehdejších událostí tři muže. Zejména vůdce vojsk povstání Jindřicha Matyáše Thurna, kterého hraje Karel Dobrý, dále rebely svrženého Ferdinanda II. Habsburského, jehož ztvárnil Ondřej Malý, a jimi dosazeného ‚zimního krále‘ Fridricha Falckého, jenž vládl pouze rok a po bitvě na Bílé hoře uprchl; ztělesnil ho Štěpán Kozub,“ popisuje recenze Bílou horu řídily manželky. A vnitřní hlas porážku dokonal.
„Film se opakovaně ptá, jestli stavové udělali chybné rozhodnutí – očividně je však učinila dramaturgie. Vzácnou složkou, která projekt posouvá směrem nahoru alespoň k průměrné známce, je jeho výprava: promyšlená, účinná, plně funkční včetně volby lokací. Nicméně filmařsky zvládl před a pobělohorskou éru lépe i pětatřicet let starý seriál Lékař umírajícího času,“ píšeme závěrem textu.
Krejzovi (45 %)
„Když Čechov psal Dvě sestry, poradil mu Jára Cimrman: Není to málo, Antone Pavloviči? Seriálu Krejzovi by národní všeuměl nejspíš naopak vytkl: Čtyři sestry, není to moc? Přesto si komediální seriál Krejzovi, který Prima odstartuje v neděli a další díly nasadí na úterky a čtvrtky, zjevně své publikum najde,“ uvažuje nad dalším seriálem TV Prima Mirka Spáčilová.
„...pokud mělo příjmení Krejzovi odkazovat k anglickému crazy, jsou jeho nositelé ztřeštění opravdu málo – spíše jako kdysi Nováci, kteří však naplno přiznávali žánr sitkomu. Krejzovi zosobňují důvod, proč letitá Taková normální rodinka zůstává nadále neporažena: tedy fakt, že neschopnost napsat sevřenou vtipnou linku pro pár osobností v jednom pokoji se zastírá odstředivým nabalováním nových a nových figurek,“ srovnává v recenzi Kdo jsou seriáloví Krejzovi? V podstatě Nováci se zvířátky.
Inspektor Max (45 %)
Stejné hodnocení si vysloužil i koprodukční seriál České televize s Jurajem Kukurou v hlavní roli. „Zásadní problém novinky tkví v nejednotné stylizaci. Kéž by se Inspektor Max stavěl jasně jako krimikomedie! Jenže výstředního detektiva zasazuje do vážných kulis, osobních melodramat, prohnilých politicko-mafiánských vazeb,“ píšeme v textu Krimi selhává. Inspektor Max od kolotočů pouze připomíná jiné.
„I herecky se pak tříští, představitel titulní role Juraj Kukura provozuje neřízenou klauniádu, zatímco zavilí gangsteři se svým výrazem blíží nechtěné parodii a Robert Hájek coby hrdinův policejní parťák obojímu jen užasle přihlíží,“ zmiňujeme dále.
Boleslav První (40 %)
O pět procent méně se dostalo dokumentu Davida Slabého věnujícímu se postavě knížete Boleslava I. „Ohlašují jej jako dokument. Ve skutečnosti však Boleslav První, představuje běžný publicistický pořad se vzdělávací funkcí. Tedy pokud divákovi k dějepisné osvětě postačí věta, která mu už pár minut po úvodu sdělí, že může přepnout – Jaký vlastně byl Boleslav I., to už se nikdy nedovíme,“ naznačuje Mirka Spáčilová v textu Jaký byl Boleslav I. se nedovíme, sdělí dokument. A divák přepíná.
„Zkrátka filmařsky se scenárista a režisér David Slabý příliš nevytáhl a průvodci jeho pořadu zase chybí spontánní zdravá zvědavost, jíž by naleptával neurčitost odborných výpovědí,“ píše.
V.I.P. vraždy 2 (40 %)
Staří známí sice řeší nové kauzy, jenže detektivka i komedie se propadly o patro níž. Tak začíná recenze Útlá lýtka Norisové, policejní cedule. V.I.P. vraždy zlevnily hodnotící pokračování primáckého krimiseriálu se Soňou Norisovou. „Zatímco Polda se postupně vylepšoval a po nejnovější sérii se lze na slíbenou čtvrtou už vyloženě těšit, jiná krimikomedie Primy vykazuje opačnou tendenci. Byť ani úvodní řada V.I.P. vražd nebyla zrovna zázrak, z první trojice nových epizod čiší sestup, ne-li pád,“ srovnává recenzentka V.I.P. vraždy s dříve zmíněným Poldou.
„Atraktivní prostředí zůstává – do zločinů se zapletou modelka, tenista, herec, fotograf, galeristka, malíř, přibylo však otravných bezobsažných odboček od hrdinčiných představ přes její psychoterapii až po sedánky na terase. Čistotu žánru narušují i průběžné linky záhad na pokračování kolem spisovatelčina sledování či šéfa policejního týmu,“ píše se dále.
