RECENZE: Sex, drogy, šaría. Jak se pokoutně zašívají panenské blány

Znají jen omezení, tresty, hrozby. „Povolení k vydání vaší desky se zamítá“ či „Zatknout, drželi jste se veřejně za ruce!“. Animovaná Teheránská tabu, jež do kin vybrali diváci, poví víc než politické studie.

Vítězný snímek letošního ročníku projektu zvaného Scope100, kde stovka fanoušků volí nejlepší přírůstek do české distribuce, už okouzlil publikum Febiofestu či Anifilmu. Nyní míří do kin s přístupností až od osmnácti let.

A není divu, že je určen pouze dospělým, stejně jako se nelze divit, že celovečerní debut íránského režiséra Aliho Soozandeha žijícího v Německu se nemohl točit s herci přímo v jeho vlasti. Nicméně animace představuje z nouze ctnost, protože ještě umocňuje bezútěšnost navenek moderního života, kde v podzemní dráze sice mají mobilní signál, ale taky oddělené vagony pro muže a ženy. V ulicích plných aut visí na šibenici oběšenci, na úřadu člověk slyší – Máte jen dvě možnosti, manželství, nebo doživotí – a v zapadlých čtvrtích se pokoutně dělají nejen potraty, nýbrž i zašívají panenské blány – to aby ženich či překupník nepoznali, že nebyli první.

Teheránská tabu zažívají všechny postavy včetně epizodních, zejména však tři mladé ženy a jeden muž. Jmenovitě student tvořící „protiislámskou“ muziku, dívka, s níž má náhodný sex na noční diskotéce, těhotná žena, jíž manžel zakáže pracovat, a matka němého chlapce, která svým tělem platí kromě živobytí i odměnu úchylnému soudci, aby ji konečně rozvedl s mužem, narkomanem sedícím ve vězení.

Strašák mravnostní policie

Distribuční slogan snímku „sex, drogy a šaría“ je výstižný, protože dokonale shrnuje, jak ideologické zákazy plodí korupci, vydírání, udavačství i vzdor. Zdaleka však nevystihuje ani osobitou náladu odevzdané samozřejmosti, s níž hrdinové místní absurditu přijímají, ani krutost o to silnější, že ji divák vnímá očima tichého dítěte.

Chlapec nemluví, ale vidí a slyší; matku s hrubými zákazníky, pokrytecké poměry u sousedů, domovníkovo týrání koček, aroganci ředitelky školy, kde ho odmítají přijmout. Strach o samotářského kluka, který své nevinné pomsty světu dospělých osnuje ze střechy věžáku, je jednou z nejúčinnějších emocí.

Teheránská tabu

70 %

Německo / Rakousko, 2017, 90 min

Režie: Ali Soozandeh

Scénář: Ali Soozandeh

Hrají: Arash Marandi, Alireza Bayram, Siir Eloglu, Thomas Nash, Hasan Ali Mete, Klaus Ofczarek, Morteza Tavakoli

Animační metoda rotoskopie sice vláčné tempo vyprávění pocitově zpomaluje, ale současně mu přidává nádech až pohádkové neskutečnosti, když se na město plné reklam snášejí sněhové vločky. Navenek Teherán vyzařuje jisté kouzlo, ale také atmosféru kradmých pohledů, opatrných slov, bezobsažných setkání. Pamětník si ještě vybaví podobné výjevy z totalitních dob včetně úplatkářských mechanismů černého trhu, ovšem tady se rockové desky či pornočasopisy schovávají ve stínu popraviště a strašák mravnostní policie hrozí tragédií i za jediný telefonický žertík.

Teheránská tabu se někdy srovnávají s rovněž animovaným dílem Persepolis, v němž íránská rodačka líčila dospívání za dob islámské revoluce s vtipnou nadsázkou. V novince se humor téměř nevyskytuje, třebaže z pohledu jiné civilizace se může zdát úsměvná třeba praxe, kdy se barva pozadí ateliérových portrétů mění podle účelu fotografie – jiná pro soukromý sektor, jiná pro veřejné služby, jiná pro soud, školu, osobní „suvenýr“.

Jenomže ve skutečnosti to k smíchu vůbec není.