Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Když jsem Grand Prix dotočila úplně, cítila jsem, že mám v sobě těžkou energii,“ přibližuje herečka roli narkomanky Jindry. Do filmu, žánrem jinak komediální road movie, přitom právě její role přináší specifický humor a nadhled. „Točila jsem asi týden, což není tak moc, ale tím, že ta role byla náročnější, cítila jsem, že si s sebou táhnu těžký balík. Tou energií z lidí, které jsem do sebe nasála, když jsem hledala předlohy,“ odpovídá herečka na otázku o psychohygieně. Grand Prix jinak sleduje příběh dvou bratranců Romana (Kryštof Hádek) a Emila (Robin Ferro), jejichž snem je dostat se na závody Formule 1.
 |
Zmíněné psychohygieně se Dyková začala důkladněji věnovat kvůli náročnějším rolím, které postupně přirozeně přicházely. „Uvědomila jsem si totiž, že ve mě zůstával třeba nějaký vzorec přemýšlení nebo reakcí z té postavy,“ uvádí. Možnost proměny v roli označuje herečka za jeden z důvodů, proč se pro svou profesi nakonec rozhodla. „Setkávám se s názory, že herečky proměny nechtějí a že je báječné, jak já jim nechávám volnou ruku. Přitom si myslím, že právě tohle mě na tom hraní jako mladou přitahovalo: stát se někým jiným,“ komentuje.
Film Grand Prix režíroval Jan Prušinovský, mimo jiné tvůrce divácky úspěšných seriálů Okresní přebor, Most! nebo Trpaslík. Jestli má šanci takto zlidovět i jeho nejnovější film, komentuje Dyková slovy: „Zlidovět může cokoliv, co se trefí do doby a nálady. Hrála jsem v Okresním přeboru, který dlouho čekal na odvysílání a pak díky tomu, že se to posunulo, se z toho vlastně možná stal kultovní seriál. Je to nevyzpytatelné. Nedá se dopředu říct, co uspěje.“
Poselství je důležité
Kromě Grand Prix je Dyková k vidění také v seriálu Případy mimořádné Marty, který vznikl podle francouzsko-belgické předlohy. „Neviděla jsem původní seriál. Jen první díl, abych pochopila, o jaký jde styl a žánr. Nebyly ještě hotové scénáře... Já si v tom vždycky potřebuju najít hlubší poselství, i když tam třeba možná není, ale pro mě je důležité. Tady mi přijde skvělé, že je to příběh ženy samoživitelky, která má tři děti, stará se o ně, do toho jí to pálí, je originální a ještě zvládá navazovat nové vztahy. Takových postav tady moc nemáme, komentuje.
„Trošku se nám vytratilo, že by se tu točily filmy o lidech, kteří pro naši společnost něco udělali. Na ty se těžko shání peníze. Pak tu ale máme spoustu seriálů a filmů, u kterých nikdo neví, proč je vlastně opěvujeme. Třeba mi tu chybí filmy jako Zátopek,“ uvádí Dyková svůj divácký pohled na českou filmovou a televizní produkci.
Na otázku, jestli sama nemá autorské či režisérské ambice říká: „Zajímalo by mě to kvůli tomu, že bych se o té naší profesi dozvěděla něco víc. Jenže mám zároveň pocit, že bych začala být hrozně chytrá a tu profesi začala brát moc vážně. A já ji nikdy nezačala brát moc vážně a tak to mám ráda.“
