On o sobě napsal "pro pivo jsem byl schopen všeho", ona byla neuvěřitelně výstřední česká literátka. Zbyněk Fišer alias Egon Bondy (1930– 2007) a Honza Krejcarová alias Jana Černá (1928–1981).
Kdo se o té zničující lásce chce dozvědět víc, ať si v knize Clarissa (vyšla v roce 1990 pod jménem Jana Krejcarová) přečte erotický (a místy až pornografický) dopistraktát adresovaný Bondymu. Tady jen stručně.
Zběhlý student Fišer a začínající literátka, dcera Mileny Jesenské a avantgardního architekta Jaromíra Krejcara Jana zvaná Honza, které se rychle podařilo rozházet milionové jmění po dědečkovi, se setkali na sklonku roku 1948 v kavárně Slavia.
Oba se podíleli na tehdy už podzemní činnosti surrealistů, spolu a s dalšími připravili zřejmě první český samizdat nazvaný Židovská jména. Tam si Fišer zvolil pseudonym Egon Bondy, pod nímž se později proslavil jako filozof, básník a jeden z otců českého undergroundu. Ona se podepsala jako Sarah Silberstein či Gala Mallarmé, ale své pozdější knihy publikovala jako Jana Černá. V roce 1949 se totiž provdala, i když manželství vydrželo jen rok.
"Počet Honziných milenců a milenek přesahoval stovky a i ten, se kterým se vyspala jen jednou, zůstal, jako by ho praštili pytlem. A to nebylo proto, že by in puncto sexu byla nějak rafinovaná nebo excentrická. Byla to její komplexní osobnost, která na každého zapůsobila," napsal o ní po letech Bondy, jehož jejich krátké soužití přivedlo na psychiatrii. Ale také, když v roce 1981 zahynula při autonehodě: "Honza Krejcarová byla duší mého mládí. ... uletěla někam až na konec galaxie, neboť tolik v ní bylo síly a elánu – a je tam někde asi nějakou kometou, která se nikdy nevrací."
