Strach natočil s Trojanem a Geislerovou Šifru mistra Leonarda po česku

V neděli zažijí děsivou Noc hadů, týden nato vyluští Vražedný kód a nakonec pootevřou Bránu nebes. Moderní hrdinové třídílného thrilleru Ďáblova lest, který natočil režisér Jiří Strach podle scénáře Arnošta Vašíčka a vždy v neděli večer uvede ČT1, se dotknou černé magie, jejíž stopy vedou až ke knize zvané Ďáblova bible.

Podle Stracha jde o současnou českou detektivku s historickým odkazem, která své "palivo" čerpá právě z mystiky Ďáblovy bible. "Kdosi z ní vytrhl osm stran. U šesti vědci tuší, co asi mohly obsahovat, o obsahu zbylých dvou nevědí vůbec nic – a to je pole neorané pro naši trojici," představuje režisér hlavní postavy, jejichž představitele svedl dohromady už v pohádce Anděl Páně.

Velcí herci v malých rolích

Ivan Trojan coby vědec znalý náboženských symbolů se podobá postavě Toma Hankse z Šifry mistra Leonarda, jenže navíc má i dceru zapletenou do temného případu. Jiří Dvořák hraje policistu, který se příliš často a rád napije, a Anna Geislerová po jeho boku má úlohu dlouho nečitelnou. I menší role přijali velcí hráči jako Stanislav Zindulka, Josef Somr či František Němec.

Zindulka v mnišském úboru přiznává: "Má to skvělé momenty, zvláštní symboliku, a navíc to tajemno! Právě moje postava je jeho největším nositelem. To mám rád, byl jsem napnutý a zvědavý, jak to dopadne."

Příběh nese všechny znaky žánru počínaje rituálními vraždami a konče vykopávkami v klášteře, kde podle legendy hříšný mnich s ďáblovou pomocí sepsal za jedinou noc obří knihu.

"Tentokrát to na cenu nevypadá," žertuje Strach, jehož předešlé práce Operace Silver A a BrainStorm vyhrály televizní ceny Elsa. Ale není snad dobře udělaný žánr lepší než špatná hra na umění? "Jistě. Taky se snažím, aby to bylo rychlé, napínavé a dobře zahrané. Neboť když už připustíte existenci ďábla, jenž zabíjí a maluje záhadná znamení, musíte vyprávět tak trochu nad věcí; v závěru vnímavý divák dokonce pozná lehký posun ke komedii. Když Trojan krade kříž, to se bez humoru pojmout nedá," míní režisér.

Šifra fauluje

Ale jinak se Ďáblova lest symbolicky hlásí k žánrovým kolegům; třeba mniši zpívají týž chorál jako ve Jménu růže. Strach chtěl točit i skutečnou Ďáblovu bibli při pražské výstavě, ale s kamerou prý k ní nesměli ani omylem; zato štáb pozvali na zvláštní exkurzi.

Ďáblova lest

Příběh nese všechny znaky žánru počínaje rituálními vraždami a konče vykopávkami v klášteře, kde podle legendy hříšný mnich s ďáblovou pomocí sepsal za jedinou noc obří knihu.

Tísnivost snímku dodává i hudba režisérova častého spolupracovníka Miloše Boka – podle Stracha totiž právě hudba a záběrování budují tvůrčí rukopis. Film, v němž se divák nečekaně leká, to není. "Ale mysteriózní ano; napětí se tu vytváří jinými zbraněmi," říká Strach. "Je to přiznaná hra a musí držet pravidla, aby zůstala hrou. Zato Šifra mistra Leonarda rozdává podpásovky a fauly."

Režisér věří, že mu strašidelná krimi posloužila jako trénink na hororový román Miloše Urbana Sedmikostelí, jejž si dávno přeje natočit. Zatím má však asi blíž k pohádce Dlouhý, Široký a Bystrozraký, jejíž scénář už Marek Epstein napsal. "Našel k ní zábavný klíč, ale prozradím jen úvod. Nový král vyhlásí amnestii, otevřou se brány vězení – a vycházejí ti tři," těší se Strach.