Je pravda, že Jiří Havelka za vámi s nabídkou role přijel až sem do Ostravy? To asi zase tak moc režisérů nedělá, ne?
Jirka je v tomto trochu ojedinělý, protože je zároveň herec, divadelník a má obecně trošku širší zápřah. Já kvůli pracovní vytíženosti do Prahy nemohl, tak dorazil on. Byl to pro mě takový první signál, že asi bude fajn člověk. A taky že byl. V podstatě jsme si hned plácli: on a Oldřich Kaiser, to se asi ani není potřeba rozhodovat.
Není žádným tajemstvím, že Oldřich Kaiser s Jiřím Lábusem pro vás byli a jsou vzory. Promítlo se to nějak do vašeho setkání s Oldřichem Kaiserem na place?
Určitě tam z mé strany byla nějaká nervozita, ale ve finále s nervozitou moc daleko nedojdete, takže jsem se na ni prostě musel vykašlat a přijmout, že jste parťáci a kolegové. Samozřejmě s nějakým respektem.
Já se všechno, co dělám, snažím vnímat tak, že si neplním sny, ale že se snažím být užitečný. Abych co nejlépe využil své dispozice k tomu, co umím, aby se třeba někdo mohl mít lépe.
