Ukrajinský režisér Sergej Loznica, jenž si za Donbas přivezl loni cenu z Cannes, označil Státní pohřeb za „velkolepé, děsivé a groteskní“ divadlo. „Pracoval jsem se záběry, které byly natočeny mezi 5. a 8. březnem 1953 pro film Velké rozloučení. Ale sovětská vláda jej tehdy zakázala,“ líčí Loznica.
Záběry, které se směly objevit až v 90. letech, našel režisér v ruském státním archivu. Zahrnují čtyřdenní smuteční akce v Berlíně, Varšavě a Praze stejně jako ve velkých městech tehdejšího Sovětského svazu. „Události pozoruji od oznámení Stalinovy smrti až po pohřeb na Rudém náměstí,“ vysvětlil režisér.
„Chci dát divákům příležitost, aby se ocitli uvnitř dané doby se všemi jejími emocemi. Moje generace už o ní může začít mluvit, zatímco pro předchozí pokolení včetně mých rodičů tu stále existují bolestivé vzpomínky,“ řekl Loznica o filmu vzešlém ze spolupráce Nizozemska, Litvy a Česka.
Na svůj příští projekt Babí Jar, připomínající masakr více než 33 tisíc kyjevských Židů během dvou dnů v září 1941, shání filmař peníze šest let. „Na Ukrajině se mě ptali, jak vykreslím Ukrajince. Je to stále národní trauma,“ uznává filmař, který si svou produkci Atoms & Void založil v Nizozemí.
