Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Sperminátora“ definuje dokumentaristka jako muže, který daruje sperma ženě napřímo, nikoliv pohlavním stykem – „přes skleničku“. Nejde tedy o anonymní dárce z klinik, ale o lidi, kteří se domlouvají mimo zaběhnutý systém. „Hledala jsem muže, kteří nechtějí sex ani peníze, ale touží po sobě něco zanechat,“ říká Tomanová.
Překvapivým zjištěním pro ni bylo, že silná touha po dítěti se objevuje i u mužů. V dokumentu vystupuje například starší muž, který děti nikdy neměl a touží po nich víc než po čemkoli jiném. Nebo Čech, jenž má padesát potomků a s částí z nich udržuje kontakt.
Motivace žen jsou podle Tomanové různé. Může jít o lesbické páry, které v Česku bez mužského partnera na kliniku nesmějí, nebo o ženy po třicítce, které nemají partnera. „Pro ně je to způsob, jak naplnit touhu po dítěti, aniž by musely lhát systému,“ dodává režisérka.
„Někdy ženy chtějí úplnou anonymitu, zejména lesbické páry se obávají, aby si muž, kterého dobře neznají, později nenárokoval dítě. V některých případech proto dochází k předání spermatu velmi anonymně – třeba na parkovišti. Často volají z neznámých čísel, používají jednorázové SIM karty nebo speciální e-mailové adresy a poté úplně zmizí,“ popisuje Tomanová.
RECENZE: Daroval jsem krev a plazmu, tak proč ne sperma? hlásí cyklus Sperminátoři |
Natáčení bylo podle ní velmi intimní. „Ta blízkost, která se v seriálu vyskytuje, je opravdu výjimečná,“ říká. Nejstarší záběry pocházejí už z roku 2015 a zachycují výrazné životní proměny protagonistů.
Přestože se darování odehrává v „šedé zóně“, Tomanová upozorňuje na právní rizika. „Pokud matka bude chtít vymáhat zapsání otce do rodného listu dítěte, může se to stát. Stejně tak se dítě může v budoucnu domáhat zapsání otce.“
Silným motivem v dokumentu je právo dětí znát svůj původ. „Ve většině zemí Evropské unie už není možné anonymní dárcovství spermatu. Myslím si, že zájem dítěte by měl být nadřazen ostatním věcem. Pokud chce znát oba své biologické rodiče, mělo by na to mít právo,“ zdůrazňuje Tomanová.
Většina mužů, kteří v dokumentu vystupují, je podle ní transparentní – ukazují občanské průkazy, zdravotní dokumentaci a mnozí v minulosti působili jako dárci na klinikách. „Funguje to na dobré slovo. V dnešní době se to moc nevidí,“ uzavírá režisérka.
