Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvHerec Maxmilián Kocek se ve druhé řadě Metody Markovič objevil v roli Jiřího Straky – pachatele, kterému se kvůli době a okolnostem začalo přezdívat spartakiádní vrah. Když se dnes dívá na hotové díly, popisuje zvláštní odstup i nepříjemné poznání. „Koukám na to jako v laboratoři – zkoumám, jestli to sám sobě věřím.“
Kocek, který mluví precizní, vytříbenou češtinou, otevřeně přiznává, jakou reakci chtěl u publika vyvolat. „Kdyby ze mě měl divák dobrý pocit, udělali jsme někde chybu. Když mi lidi píšou nebo čtu v recenzích, že jim je ze mě, z té role zle, tak mi to – blbě řečeno – lichotí. To je to, o co jsme se snažili,“ vysvětluje.
Podle něj ale série nestojí na fascinaci pachatelem. „Vůbec to není o vrahovi. Je to o vyšetřovatelích a o tom, jak bravurní práci odvedli,“ říká. Připomíná, že tvůrci vycházeli z policejních spisů, scénář kontroloval ještě samotný kriminalista Markovič a na natáčení se podíleli i další odborníci.
„Hlavně jsme chtěli zinscenovat policejní spisy – věrohodně, ale s dramatickou linkou,“ dodává Kocek.
„Chameleon“ a filmová škola na place
Kocek popisuje přípravu jako kombinaci tvrdé dokumentace a herecké práci s detaily. Četl spisy, díval se na rekonstrukce vražd a využil i to, že u Straky existoval audiovizuální záznam.
„Měl jsem k dispozici jeho hlas. Chtěl jsem si nastudovat jeho dikci, řeč těla, různé tiky,“ říká. Doma si natáčel zkoušky na mobil a konzultoval je se svou partnerkou, která je také herečka.
Na place podle něj nešlo o hereckou „volnou jízdu“. „Jsem strašně vděčný, že mě v tom nenechali vykoupat. Dostával jsem připomínky,“ popisuje spolupráci s režiséry. Postavu si s nimi prý rozdělili do poloh – podle situace a prostředí – a pracovně jí říkali „chameleon“.
V některých scénách navíc vznikala výsledná emoce až ve střižně. Kocek popisuje, že stejné dialogy točili opakovaně s různým vnitřním nastavením – jednou smutek, podruhé vztek, jindy nervozita – a režie si pak záběry poskládala. „Byl to pro mě skutečný experiment. Filmová škola,“ shrnuje Kocek.
True crime a hranice, které se nemají překročit
Po uvedení seriálu zazněla kritika od pozůstalých a tvůrci následně upravovali střih. Kocek k tomu říká, že etickou stránku řešil už před přijetím role. „Přemýšlel jsem, jestli se o tom má točit a dávat to na světlo,“ připouští. Zároveň ale rozlišuje mezi tím, co považuje za smysluplné, a tím, co je podle něj už exploatace.
„Nejsem fanoušek true crime seriálů na Netflixu. Tam jsou vidět přímo vraždy. Tady o nich mluvíme, pracuje se s ohledáním místa činu, s rekonstrukcí – ale není to udělané tak, že divák pozoruje samotný zločin,“ říká. Podle něj je to podstatný rozdíl, zvlášť s ohledem na oběti a jejich rodiny.
Jak dnes žije spartakiádní vrah Jiří Straka? Prý poklidně. Je ženatý, stará se o vnuka |
Setkat se osobně se Strakou nepovažoval za správné ani užitečné. „Zeptal jsem se režisérů, jestli chtějí, abych se s ním setkal – a oni řekli, že určitě ne,“ uvádí. A chtěl by ho potkat alespoň dnes, po skončení natáčení? „Upřímně ne,“ odpovídá Kocek.
Přesto nechce, aby ho role definovala jedním typem postav. Tvrdí, že právě Straka by pro něj mohl představovat zlom – od „hodných kluků“ k náročnějším charakterům. Do budoucna ho láká thriller i horor, ale s jasnou prosbou: „Teď bych raději hrál oběť. Už bych si potřeboval odpočinout od vraha,“ uzavírá herec.
Co na roli spartakiádního vraha říká jeho maminka? Na kolikrát se točily jednotlivé scény? Studoval dobu, ve které se děj seriálu odehrává? Jak se dívá na politickou korektnost, která se stále častěji uplatňuje v kinematografii? Jakou má vysněnou roli? A touží stále po založení hudební kapely? I na to odpovídal Maxmilián Kocek v Rozstřelu.
