Krajnosti se nekonají, i Shrek 2 je výtečný film. Nenese už sice prvek překvapení, ba naprostého zjevení jako poprvé, původní typ humoru už "jen" dál rozvíjí do šíře někdy až dvojsečné, neboť se předchozí příběh zdá sevřenější. Ale pořád z něj tryská chytrého smíchu ažaž, navíc prozkoumává další žánry podobně jako Quentin Tarantino ve snímku Kill Bill - western, gangsterku, romantiku na pomezí samurajského meče a mušketýrského kordu.
To podstatné se nezměnilo: autoři vtip neždímou a nerozmazávají, nekochají se jím, naopak rychle utečou k dalšímu, jako by měli nápadů stokrát víc, než stihnou uplatnit. V úvodní scéně najde princ-manekýn pohazující hrdě plavou hřívou místo zakleté krásky v jejím loži zcela jiné stvoření - a hned první pointa potvrdí řád smíchu, v němž se dětská báje "opravuje" ironií dospělosti.
Mírně se však změnili hrdinové - ještě o stupínek zlidštěli. V líbezném sestřihu líbánek Shreka a Fiony se sladký kýč lásky v lánu slunečnic či v mořských vlnách střemhlav mění v žárlivé gesto robustní novomanželky, jež rázně zatočí s útlou mořskou pannou. Manželská hádka zelených zlobrů se právě tak mohla odehrát v eskymáckém iglú nebo na českém zápraží.
Na cestě k Fioniným královským rodičům předvádí oslík svýma bezelstnýma očima kouzelné poloněmé sólo znuděného dítěte na cestách. A napjatá večeře u tchána, jež vyústí ve slovní přestřelku u stolu, skvěle rytmizovanou do krájení, srkání a polykání jídla, je z rodu rodinných trapasů, jež každému divákovi něco připomenou.
Hra na "dospěláckou" pohádku se opět týká i kulis. Království připomíná bohaté lázně s promenádami, obchody, palmami a s obřím nápisem v duchu slavného HOLLYWOOD. Víla - skrytá mafiánka se po muzikálovém čísle vybarví po gangstersku: oběti jí až do kočáru vodí urostlí osobní strážci - a nechává si zastavit u rychlého občerstvení.
V zapadáku U Otráveného jablka zase pirát s hákem místo ruky hraje na piano temné tango a král shánějící "maníka na prácičku" vidí z temnoty vystupovat nejprve lesk meče a očí, teprve pak se vyloupne nájemný zabiják v celé své kocouří kráse. - Mimochodem právě řevnivost starého a nového parťáka, lidového osla a úlisného kocoura, dodává Shrekovi 2 příjemný říz.
Příběh se nemá prozrazovat, a navíc není podstatný, více nežli minule se stává jen neviditelnou nití, na niž se navlékají ryzí perly průpovídek. Patří k nim třeba odbory pohádkových sil, jadrná kletba u bratří Grimmů, rek žadonící na baru Nech tu celou flašku, královský ples po vzoru Oscarů, kde televizní reportérka vítá na červeném koberci celebrity včetně usínající Šípkové Růženky a pak odhlásí vstup reklamy, či chrabrý perníček a jeho velký bratr, dobře vypečený kříženec Godzilly, golema a Frankensteinova monstra bojující s mokrou přesilou.
Další skryté veselí opatří výtečná hudba - stačí si představit žhavé rytmy španělské fiesty či loutku Pinocchia s taneční kreací Michaela Jacksona, takže pod dobrou zábavou taje i ta trocha pochybností, zda česká verze s odkazy na jména Pawlowská, Srstka či Kubišová není trochu "přepísklá" a hlavně krátkodechá. Při vší úctě k jmenovaným, za sto let tyhle narážky sotva koho osloví - kdežto Shrek by si mohl dláždit cestičku k osobní nesmrtelnosti.
