Autoři seriálu, jejž nasazuje HBO, prokazují mimořádnou odvahu, když do popředí stavějí seniorku; vdovu, které téměř před očima baskická separatistická teroristická organizace zavraždila manžela, načež se po letech vydá zjistit, kdo z tehdejších přátel a známých za jeho smrtí stál.
Je to neobvyklá a pozoruhodná postava. Nehodlá se mstít, pouze nutně potřebuje vědět. Nepodniká žádné dramatické kroky, ale stačí, aby do okna svého starého bytu postavila muškáty, a celá vesnice se zmítá v nejistotě. Co tu chce, co sleduje svým návratem, proč znovu jitří minulost právě v době, kdy ETA vyhlásila, že končí s násilnými akcemi?
Ze seriálu Vlast
Žena tak trochu připomíná hrdinku Návštěvy staré dámy. Kamkoli vstoupí, od kostela po kavárnu, vše ztichne. Kráčí zpříma, i když za zády slyší vzrušený šepot bývalých sousedů, a spíše než s nimi či s vlastními dětmi vede dialog s mrtvým manželem: „Co by sis dal k večeři?“
Seriál Vlast odhaluje nitky vztahů postupně, k již známých scénám vždy přidá další minuty, takže si uchovává tajemství, než vykrystalizuje ústřední protihráčka, hrdinčina někdejší kamarádka a vrstevnice, jejíž syn však aktivně působil v teroristické bojůvce a skončil ve vězení.
Nešťastná vdova a nešťastná matka, které politika postavila proti sobě; mohou se ještě vůbec někdy smířit? Zatím je živí typicky ženská, místy až zábavně jedovatá ostražitost: „Musím uznat, že vypadá docela zachovale.“
Od Sudet po Balkán, vždycky znovu děsí situace, kdy se lidé žijící po léta vedle sebe najednou rozdělí do táborů znepřátelených na život a na smrt. Ve Vlasti sice k účinnosti spotřebují hektolitry deště i slz, ale jak tu trefně zazní v jedné replice zakazující hysterii, „tohle není telenovela“.
