Sanitku, jejíž děj se odehrává v prostředí pražské záchranné služby, napsal scenárista Ivan Hubač za přispění spisovatele, dramatika a publicisty Jindřicha Fairaizla, který se ovšem v době vzniku z politických důvodů nesměl objevit v titulcích.
Seriál mapuje osudy záchranářů v letech 1956-1975 a čekal několik let na schválení. Příslušným orgánům se nepozdávala především postava doktora Mádra, bývalého letce RAF, který okatě pohrdá socialistickým zřízením, chová se povýšeně, a když mu doktor Jandera zařídí účast na lékařském kongresu v Kodani, „odvděčí“ se mu Mádr tím, že se rozhodne zůstat v emigraci.
Vozový park Původních jedenáct dílů Sanitky je zajímavých také pro svou poměrně věrnou rekonstrukci vývoje na pražské záchranné službě na začátku druhé poloviny 20. století. Diváci mohou sledovat, jak se během let měnily automobily i vybavení. V seriálu si postupně „zahrály“ vozy Škoda 1201, jugoslávské sanitky IMV 1000 a ke konci i „dvanáctsettrojky“, které ve své době znamenaly pro záchranáře vítané zlepšení. |
Režie se ujal v té době pětatřicetiletý Jiří Adamec a s přispěním zvučných hereckých jmen a snahou o maximální možnou realističnost vznikl jeden z nejponuřejších seriálů v dějinách tuzemské televizní tvorby. Kdepak rozverná Nemocnice na kraji města s hláškujícím doktorem Štrosmajerem, záletníkem Arnoštem Blažejem nebo ironickou „metrnicí“ doktorkou Fastovou.
Sanitka je od prvních záběrů čiročirá deprese. Na diváka padá tíha zmařených lidských osudů – postava otce-alkoholika v podání Vladimíra Kršky – lidí bez špetky chuti k životu, pacientů schizofreniků a dalších nešťastných existencí. O smrt zakopáváme takřka na každém kroku, romská svatba končí hromadou zkrvavených pobodaných těl a korunu všemu nasazuje naturalistická scéna zásahu pražských záchranářů u letecké havárie.
Inspirací bylo skutečné neštěstí z října 1975, kdy po pádu jugoslávského letounu DC-9 nedaleko Suchdola zahynulo 74 lidí. Další čtyři desítky cestujících ale i díky rychlému a profesionálnímu zásahu lékařů přežily. Náročné záběry, pro které filmaři použili i vyřazený dopravní letoun, se tehdy natáčely na pláni za barrandovskými studii.
Který ze seriálů se vám líbil víc?
A samozřejmě, co je věta „holky, Štrosmajer umřel“ proti srdcervoucí scéně doktora Richarda Skalky (Jiří Bartoška), který se v chmurné okachlíkované chodbě naposledy ohlédne a pak už jde vstříc nevyhnutelnému osudu, který má v jeho případě jméno leukémie.
Doktor Skalka byl jediný, díky němuž v Sanitce tu a tam probleskl odlehčující humor, jinak je tón vyprávění za všech okolností vážný a tragický.
Herecký ansámbl je plný zvučných jmen. Doktora Vojtěcha Janderu ztvárnil Jaromír Hanzlík, emigranta Mádra Petr Kostka, šéfa záchranky Jaroše Josef Vinklář, Janderovu milou Elišku Zlata Adamovská. Dále v seriálu hráli Miroslav Zounar, František Němec, Josef Karlík, Boris Rösner, Eva Hudečková a Vojtěchova slabozrakého bratra Jaroslava, který i přes svůj handicap touží pracovat u koní, hrál Tomáš Juřička.
Popularitu si získala ústřední píseň Můj čas z pera Petra Dvořáka a Pavla Růžičky (vystupující pod pseudonymem Petr a Pavel Orm) a textaře Zdeňka Borovce. Nazpívala ji tehdy velmi populární trojice Hana Zagorová, Petr Kotvald a Stanislav Hložek.
Podobně jako Nemocnice na kraji města, dočkala se po letech i Sanitka pokračování. Původní scenárista Jiří Hubač ale už nové díly napsat nechtěl, později se objevily komplikace s autorskými právy, nakonec se ale vše podařilo vyřešit.
Další epizody napsal Ivan Hubač, syn původního scenáristy, a na scénu přivedl zpět nejen doktora Janderu a jeho bývalou ženu v podání Zlaty Adamovské, ale také doktora Mádra, navrátivšího se z emigrace. Přibyla i řada nových postav, mimo jiné v podání Marka Vašuta, Jiřiny Bohdalové nebo Jiřího Lábuse.
Sanitka 2 v režii Filipa Renče měla premiéru v roce 2013, u kritiků sice vzbudila kontroverzní reakce – objevily se hlasy o rasismu v jedné z epizod – ale svého diváka si pokračování našlo.
Reportáž z natáčení druhé Sanitky:
16. července 2013 |
