RECENZE: Volejte SOS, legendě hororu se na pustém ostrově úplně rozklížil film

V souvislosti se snímkem SOS se hovoří především o návratu režiséra Sama Raimiho k hororovým kořenům. Jde ale o poněkud zavádějící charakteristiku, kromě několika chlístanců krve není v novince tvůrce kultovní série Evil Dead hororového prakticky nic.

Ne že by to byl nutně důvod ke kritice. SOS mělo být v představách tvůrců zřejmě chytlavým crossoverem mezi poněkud zvrácenou romantikou, survival thrillerem, černou komedií a již zmíněným hororem. A že se Samu Raimimu pořádně nepovedlo ani jedno, nelze tak úplně klást za vinu pouze jemu. Kamenem úrazu je nedostatečně propracovaný scénář dvojice Damian Shannon a Mark Swift, v němž se to hemží naschvály, křečovitými zvraty a chabě napsanými postavami.

Už sama výchozí premisa není nijak originální, ale v rukou obratnějších autorů se z ní dala vykřesat jiskrná podívaná. Linda Liddleová je pracovitá puťka, žijící ve společné domácnosti s papouškem Mazlíkem, zamilovaná do reality show Survivor. Vedení korporátu, kde pracuje, se na ní dívá skrz prsty – na vině jsou její brýle, křusky na nohou, které jsou všechno možné, jen ne šik. K smíchu je její urputná odhodlanost i čerstvě zvolenému prezidentovi společnosti, pro níž Linda dělá první poslední, Bradleymu Prestonovi.

Arogantní frajírek s úžasně sexy snoubenkou po boku, aby umlčel Lindin ukřivděný vztek, že jí nepovýšil do pozice viceprezidentky, jí vezme sebou na obchodní schůzku. A zatímco ona v letadle usilovně pracuje, Bradley a jeho značkově oblečení kamarádíčci se náramně baví u videa, prostřednictvím něhož se šedivá myška Linda chtěla dostat do zbožňovaného Survivoru.

A když je panstvo rozdováděné úplně na maximum, přijde osudový zvrat – letadlo havaruje a nehodu přežijí pouze Linda a Bradley. Řízením osudu jsou nuceni přežívat na opuštěném ostrově, přičemž jde samozřejmě o velmi nesourodou dvojici. Linda v odhodlaném a energickém podání Rachel McAdamsové je ve svém živlu. Díky tomu, že má od A do Z nakoukaný Survivor a knihovnu nacpanou manuály jak přežít v divočině, se okamžitě chopí iniciativy, zbuduje provizorní přístřešek a začne shánět vodu a potravu.

SOS

45 %

Spojené státy americké, 2026, 113 min

Režie: Sam Raimi

Scénář: Damian Shannon, Mark Swift

Hrají: Rachel McAdamsová, Dylan O'Brien, Bruce Campbell, Xavier Samuel, Emma Raimi a další

Kinobox: 65 %

Bradley, jehož hraje Dylan O’Brian, je rozmazlený nevděčný spratek, který se Lindě ani nenamáhá poděkovat za záchranu života a za její starostlivost ji neustále ponižuje. Dynamika jejich vztahu tvoří hnací motor celého filmu a je postavena na neustálé lži a přetvařování se. Což by nebyl až takový problém, kdyby se to nevztahovalo i na film samotný.

Je to nerovný souboj, který nemá vítěze – ve smyslu diváckých sympatií k oběma hlavní postavám. Můžeme se teoreticky upnout k Lindě, ale její postava je napsaná nevěrohodně a nekonzistentně. V jednu chvíli se chová málem jako Stalloneův Rambo v prvním filmu po útěku z policejní stanice, vzápětí je z ní zase ta naivní holčička, dožadující se dupání nožkou Bradleyho pozornosti.

V určitém momentu lze cítit s Bradleyem, ale ani jeho postavě scenáristé nevtiskli žádnou hloubku a zázemí. Stále je jen věšák na všechny negativní vlastnosti zhýčkaného synka bohatého papínka.

Sam Raimi nedokázal chatrný scénář se spoustou vykonstruovaných momentů uchopit nijak svojsky a převedl ho na plátno s rozpačitou roztěkaností. Jako kdyby se nemohl rozhodnout, jestli chce točit psychologický thriller nebo gore lekačku. Nějakou dobu buduje znepokojivou atmosféru pomocí nejednoznačných dialogů a výhružných okamžiků ticha, kterou vzápětí rozmetá komediálně-nechutnými infantilními krvavými výjevy jak z prvních dvou dílů Evil Dead.

Samotné finále místo kýženého momentu překvapení svou laciností a vyspekulovaností donutí útrpně obrátit oči v sloup. A dohadovat se můžeme i o poslední scéně. Měla by se teoreticky vnímat jako mimořádně krutá satira na všechny vypočítavé, amorální bestie, ale v kontextu předchozího dění je jen dalším podrazem na divákovi. Nesluší se ani naznačit, nicméně konec, který tvůrci zvolili, neskýtá žádné zadostiučinění ani katarzi. Jako by se nám kromě postavy XY vysmíval i sám Raimi.