Protože právě animované snímky, stereotypně přisuzované pouze malým divákům, tvoří stále častěji kvalitativní vrchol nabídky, aniž by přitom nudily, neřkuli urážely dospělé publikum.
Jasný král sezony, Rozzum v divočině, možná trochu doplácí na těžko čitelný domácí titul. V originále se jmenuje Wild Robot, stal se nejprve literární senzací, když jeho předloha vedla žebříček bestsellerů New York Times, a posléze i senzací filmovou.
Podle zámořských recenzí jde o jeden z nejlepších filmů režiséra Chrise Sanderse, nositele tří oscarových nominací, případně o jeden z vůbec nejlepších filmů roku, a dokonce o jeden z nejlepších animovaných filmů celého desetiletí.
„Má vše, co chceme od příběhů pro naše děti: je povzbudivý, pravdivý, trochu smutný, ohromně inspirativní a vedle smíchu obsahuje trvalé poselství o síle komunity,“ shrnují kritikové, kteří shodně s fanoušky drží hodnocení nad osmdesáti procenty.
Kouzelné soužití robota se zvířaty, která naprogramovanému trosečníkovi svěří do péče osiřelé house, skvěle baví, neboť stroj se polidšťuje citem a ptáče zase přebírá jeho mluvu typu „kontroluji sektor“, navíc zcela přirozeně postihuje i přírodní koloběh života a smrti. Očistný důkaz, že ne každý animovaný robot musí výhradně dupat a kosit nepřátele laserovými střelami.
RECENZE: Ty vole, dvě kila dole, zpívá si jedinečný Život k sežrání |
Vedle americké produkce mohou české animované novinky působit jako chudí příbuzní, ale jen zdánlivě. Tak třeba Velký Pán, jenž navazuje na Malého Pána natočeného podle knihy Lenky Uhlířové, dokáže navzdory tradičním loutkám na nitkách a pomalejšímu rozjezdu roztočit v kulisách reálného lesa finální akční podívanou ve stylu klasické bondovky.
A Život k sežrání, při záměrné výtvarné bizarnosti civilní, jímavý a vtipný, převedl dvanáctiletého rapera bojujícího kvůli první lásce s nadváhou z francouzské předlohy k nadnárodní i nadgenerační sdělnosti.
RECENZE: Velký Pán přináší do kin loutkovou bondovku s koncertem |
Zdálo by se, že kromě animace nemají robot v divočině, lesní panáčci a žravý školák nic společného – ovšem všechny vznikly podle literárních předloh.
Možná bychom neměli filmy dělit na hrané a animované, nýbrž na snímky s chytrou myšlenkou zaručenou původním autorským textem a na bezduché historky, slátané čistě účelově bez ohledu na to, jestli je budou vyprávět oscaroví herci, nebo kreslené příšerky.
