„Dáma nedáma, jsem stará bába,“ uvedla se jednadevadesátiletá herečka. Že v knize Procházka životem, kde ji zpovídá o dvě generace mladší Pavlína Kadlecová, mluví o intimních věcech, nebyl prý její nápad, ale nebránila se. „Bohužel nemám děti, přála jsem si je, ale tehdy ještě nebylo umělé oplodnění, čili netuším, co dnes panuje mezi mladými,“ vysvětlila, že i ji dialog s jiným pokolením obohatil.
„Lidi jsou pokrytečtí, pomlouvají jiné za to, co sami tajně dělají. Ale pro mě už neexistuje nic, co bych nemohla říct, a je mi jedno, co si lidi o mně myslí. Mluvím otevřeně, ale ne lascivně. Jen jednu kamarádku to trochu šokovalo, jinak lidé vítají odvahu, že mohou číst, co není zabaleno do hedvábného papíru,“ vysvětlila Procházková, proč nemá žádná tabu.
Vyznává názor, že láska je něco jiného než zamilovanost, touha, erotika. Teprve když tohle přejde, nastoupí cit. Sama se vdala za svůj idol, herce Karla Högera: „Učil mě, potřeboval studentky do zájezdového představení, vybral si mě, slovo dalo slovo, ale teprve při natáčení filmu Mrtví mezi živými se naše partnerství přeneslo do života a trvalo sedmnáct let,“ líčí své první manželství.
V souvislosti s Baarovou zmínila její sestru Zorku Janů, která spáchala sebevraždu. „Tu jsem měla moc ráda a bylo mi jí strašně líto. V té době se sešlo moc věcí najednou a ona byla přecitlivělá po mamince. Zorky se všechno silně dotýkalo, naopak Lídy nic. Byla to kariéristka, celá rodinná tragédie pro ni moc neznamenala, jedině litovala, že si zkazila hollywoodskou kariéru,“ tvrdí.
Fotogalerie |
První setkání s Baarovou popsala Procházková následovně: „Bylo to za války, já ještě studovala konzervatoř, když mě režisér Vladimír Čech vzal na narozeninovou party Nataši Gollové. Byly tam všechny hvězdy, Mandlová, Vítová, Schránil. A Baarová, povýšená Němka. Pořád se o ní píše, omlouvají ji, když byla krásná, tak i milá, přitom ji museli vzít do Národního divadla a kvůli ní propustili Olgu Scheinpflugovou. To je pravda pravdoucí.“
Na seriál Bohéma, který líčil herecké osudy za války a po ní, se Procházková nedívala. „Známí mi říkali, že bych se jen rozčilovala,“ říká herečka, která má vlastní paměť. Nosí v ní i poválečnou popravu německých žen: „Samy si před tím vyhrabaly rukama hroby. Válka byla hrozná, ale měli jsme naději, za komunismu už ne,“ shrnula.
A na závěr Rozstřelu přidala historku, jak s filmovým velikánem Orsonem Wellesem strávila večer ve striptýzovém baru s programem od ženy v průhledných šatech na velbloudu přes tanečníky předvádějící pozice z Kámasútry až po nahého černošského houslistu, kterého prý hudba „viditelně vzrušovala“.
Celý Rozstřel se Zdenkou Procházkovou:
