Na Twitteru má Tyson čtrnáct milionů fanoušků, zástupy dalších jej znají z televize. Sérii Kosmos, tentokrát s podtitulem Možné světy, uvádí podruhé.
Rodák z Manhattanu se o vesmír začal zajímat už v dětství, v patnácti o něm poprvé přednášel a ještě jako teenager mohl zavítat do laboratoře legendárního astronoma Carla Sagana. Jen stěží tehdy mohl budoucí absolvent Harvardovy a Kolumbijské univerzity tušit, že o mnoho dekád později jej nahradí v roli moderátora slavné série z dílny National Geographic.
Uvedení seriálu mělo být podle amerických médií zpožděno několika obviněními Tysona ze sexuálního obtěžování. Interní vyšetřování však nakonec nevedlo k žádným postihům. Svou pozici ředitele slavného Haydenova planetária v New Yorku i tvář vzdělávací televizní show si mohl ponechat.
„Každý katastrofický film začíná u vědce, kterého někdo ignoroval,“ tweetoval Tyson na konci dubna. Když se totiž právě nevěnuje vědecké ani popularizační činnosti, s oblibou hledá chyby v populárních filmech a jejich tvůrce na ně upozorňuje. Ať už jde o režiséra Jamese Camerona a špatně zvolenou barvu večerní oblohy v Titaniku, nebo nedostatečně volně poletující vlasy Sandry Bullockové ve stavu beztíže v Gravitaci.
Carl Sagan a jeho tým sérií Kosmos před lety redefinovali pojem vědecký dokument. Snažíte se na tento odkaz navázat?
Víte, zůstat věrni jeho odkazu nemusí nutně znamenat dělat to, co již dříve dělal on. Spíše to znamená nabídnout současné generaci pořad, který na ni bude mít stejný vliv, jako měl Kosmos na veřejnost v roce 1980.
Povedlo se?
Řekl bych, že ano. Myslím, že všechny série Kosmu pojí stejné DNA – působivé příběhy a nové perspektivy, které diváka nutí přemýšlet zcela odlišným způsobem, než byl zvyklý. Myslím, že Carl Sagan by z nás měl radost.
V nové sérii zkoumáte různé formy a podoby světů. Minulých i budoucích, jen těžko představitelných i důvěrně známých. Překvapil vás některý z nich?
Zaujaly mě především informace a témata, které přímo nesouvisí s astrofyzikou, a jsou pro mě tudíž neznámé. Naučil jsem se něco nového o geologii, botanice i entomologii. S čím jsem se setkal vůbec poprvé, byla neskutečná inteligence a propracovaná komunikace včel. Záměrně jsme tak spolupracovali s experty, aby bylo vše do detailu přesné.
Z pořadu Kosmos: Možné světy (2020)
Díky trikům v seriálu cestujete v čase, obklopují vás hvězdy i vzdálené planety. Některým však pohled do kosmu přivozuje úzkost. Tušíte proč?Úzkost často pramení z velikosti ega. Malý a nicotný se člověk může cítit, pouze pokud si předtím připadal velký. Zatímco z kosmické perspektivy je výjimečnost člověka v jeho podobnosti s tím druhým, mnozí se mylně domnívají, že ta jejich vychází z odlišnosti.
Jak to tedy máte vy?
S vědomím toho, že atomy mého těla mají původ až ve velkém třesku, vnímám svou velikost, jenže jinak. Uvědomuji si totiž, že nejsem jen součástí vesmíru, ale že i vesmír je součástí mě. S tím se pojí zmiňovaná výjimečnost, všichni jsme neoddělitelně propojeni – veškerý život na zemi, biologicky, chemicky a s vesmírem i atomicky. Ta výjimečnost spočívá v naší společné podobnosti, nikoliv odlišnosti.
Umíte si představit, jak by se lidstvo zachovalo, kdyby od vědců dostalo odpovědi na ty největší dosud nezodpovězené otázky?
Pokud mi takovou otázku kladete, předpokládáte, že je vůbec reálné na všechno odpovědět… Nicméně, historická zkušenost mluví jasně. Vždy, když někdo na takovou zásadní otázku odpověď našel, objevily se hned dvě další otázky, na které jsme nikdy předtím ani nepomysleli.
Třeba nás někdo mnohem inteligentnější už dávno sleduje, říká astrofyzik |
Existují i tací, kterým byste mohl odpovědět na všechny otázky světa s neprůstřelnými důkazy, a stejně by vaši pravdu popírali. Umíte si k nim přesto jako popularizátor vědy najít cestu?
Tento problém začíná u školství. U způsobu, jakým se studentům prezentuje věda – jako soubor faktů k zapamatování, jemuž můžete rozumět, pouze pokud o něm víte co nejvíce. Vypadá jako každá jiná znalost, kterou si můžete zapamatovat, tudíž o ní diskutovat a zpochybňovat ji na základě vlastních pocitů.
Jak by se tedy měla věda učit?
Jako zkoumání přírody, jako přemýšlení o tom, co ve světě je a není pravdou. Kdybychom takto měli všichni nastavený mozek, už nebudeme dále zkoumat, jak vědu vidí politika, kultura nebo náboženství. Proto si jako učitel dávám za cíl vysvětlit lidem, jak jen nejlépe dokážu, co je věda, jak a proč funguje.
Jde to i na sociálních sítích?
Každý den mě fascinuje, kolik mě na Twitteru sleduje lidí. Mám občas nutkání jim připomenout, že jsem astrofyzik a možná mě sledují omylem. Nevidím důvod, proč by se věda v rukou pozorného učitele nemohla učit v rámci jakéhokoliv média nebo informační platformy. Sociální sítě pro ni však rozhodně znamenaly zásadní rozmach.
Promo seriálu Kosmos: Možné světy:
