Hořká komedie s erotickými prvky; tak přezdívají tvůrci snímku Fotograf. Scénář psala jeho režisérka Irena Pavlásková společně s Janem Saudkem, který se na plátně rovněž krátce objeví. Svorně sice tvrdí, že vyprávějí smyšlený příběh jen volně inspirovaný některými klíčovými motivy z umělcova bouřlivého života, nicméně v úvodu a v závěru tak trochu přiznávají barvu, když se „v civilu“ potkají před kamerou Saudek s Rodenem.
Je to Saudek, a přece není. Při natáčení scény z vernisáže Saudkových obrazů se Roden smál otázce, jestli napodobuje fotografův účes: „Ale vůbec ne, já nehraju jeho kopii, prostě jsem se rozcuchal.“ Herec čtyřikrát nominovaný na Českého lva získal sošku za titulní roli Hlídače č. 47 a lze se vsadit, že přinejmenším další nominaci mu do roka a do dne vynese také Fotograf.
V úvodu filmu říkáte Janu Saudkovi, že o něm chcete znát pravdu. Dozvěděl jste se ji?
Dozvěděl jsem se jenom to, co pan Saudek chtěl, abych se dozvěděl. Podle mě je pan Saudek plachý a vlastně stydlivý člověk, který své rozpaky a své slabiny zakrývá vlastními extrovertními výstupy. Je to jeho obrana.
Najdeme tu slibovanou pravdu o Saudkovi i ve filmu? A pokud ano, v čem spočívá?
Já nevím, co máte na mysli. Jakou pravdu? To, že se mu líbí korpulentní dámy? To, že není schopen si sám vést papírování a že nerad jedná s úředníky? Že je důvěřivý k ženám, znovu a znovu? Já myslím, že pravdy se o panu Saudkovi ve filmu dozvíme dost, ale ne zdaleka všechnu. Možná by to spoustu lidí zajímalo.
Sám Saudek v prologu filmu tvrdí, že lidi zajímá více „fantasie“ než skutečnost.
Šlo by si asi něco vymyslet, ale pravda by to stejně nebyla, jenom dohady. A nejsem si jistý, jestli by to bylo vůči němu fér.
Jaká tedy ta pravda je? Že se Saudek rád předvádí, ale v nitru je přitom osamělý? To snad každý, není to málo?
Jak málo? Být osamělý nebo se cítit osamělý, to není nic příjemného. Já nevím, proč lidi dneska tolik touží po pikantnostech a všechno je jim málo. Proč vůbec potřebují bulvární lži. Kdyby věděli, kolika lidem tyhle smyšlené výplody ublíží natolik, že se z toho jenom stěží dostávají.
Dobrá, zkusím jinou stránku Saudkovy osobnosti, jak ji film naznačuje. Navenek sice ženy svádí, ale ve skutečnosti u nich hledá bezpečí jako u maminky. Je to tak?
To si myslím, že je celkem běžná věc.
Film přiznává volnou inspiraci osudy Jana Saudka, ale přitom dost přesně odkazuje ke skutečnosti, dokonce i jména mění průhledně, jako Ráchel místo Sáry. Může podle vás vyvolat polemiky, protesty – a připouštěl jste si tu možnost?
Ano, může. A ano, připouštěl jsem si to.
Líbí se mi, že váš fotograf není imitace ani karikatura, přesto tam jistá podobnost je. Jak byste ji popsal vy?
Tomu nerozumím. Jak mám popsat podobnost? Jestli tam nějaká opravdu je, tak jsem rád. Vždycky, když jsem se z natáčení Fotografa vrátil domů, měl jsem pocit, že se mi to všechno jenom zdálo. Je mi to tolik vzdálené. Ale možná právě to mě na filmu zajímalo. Zapomenout, jaký jsem já.
Podle mne je váš filmový Jan jiný typ pozéra než Saudek, spíše odzbrojuje, než pobuřuje. To byl váš záměr?
Já mám pocit, že sám pan Saudek spíše odzbrojuje, než pobuřuje. Nebo ne?
Ve filmu se vyskytuje hodně erotických scén, které však působí naprosto přirozeně. Stále obklopen nahými barokními vnadami – jak jste si na to zvykal?
Je pravda, že ze začátku jsem se styděl. Ale pak jsem si zvykl a po čase už mi to nepřišlo. Otrnulo mi, otrkal jsem se.
Převažovaly rozpaky, zvědavost, nebo pobavení?
Rozpaky.
Vlastně totéž se týká spousty vulgarit, které tu vaše postava pronáší. To není zrovna váš styl, že? Bránil jste se jim? Říkáte je až s klukovskou lehkostí.
Ne, nebránil jsem se jim. Patří tam! A je lepší se vyslovovat s lehkostí než nějak zatěžkaně. Alespoň si to myslím.
Váš fotograf si kouzelně utahuje ze snobů a z kritiků. Sdílíte jeho názor?
Sdílím. Podle mě by kritika měla pomáhat, ne zle ubližovat. A hrát si na něco, to taky není nic moc.
Ruku na srdce: jak se vám líbí umělecká tvorba Jana Saudka? Koupil byste si některá z jeho děl?
To je ale otázka – opravdu si myslíte, že bych mohl odpovědět, že se mi nelíbí a že bych si z ní nikdy nic nekoupil? Ale s věkem jsem víc a víc upřímný a netrápí mě, co si kdo o mně pomyslí. Já mám rád některé Janovy fotografie, a moc! Má pro to cit a dají se v nich vidět příběhy.
Poučil vás Saudek o fotografii, nebo jako většina smrtelníků dál fotíte mobilem?
Já náhodou rád fotím a nejenom mobilem. Mám i normální fotoaparáty, jednou za čas mě to popadne a pak se ze mě stane opravdu něco jako fotograf.
Hrát legendu je pocta, hrát žijící legendu spíš noční můra, ne? Nebo je to prostě práce jako práce?
V našem povolání neexistuje práce jako práce. Nebylo úplně lehké tuhle roli přijmout, já se totiž nerad pouštím do něčeho, čemu bych mohl ublížit, a měl jsem pocit, že nejsem zrovna ideálním představitelem Saudka.
Fotogalerie |
Nenapadlo vás někdy, že by Jan Saudek mohl prohlásit: Tak to nebylo, takový nejsem, promítání filmu nepovolím?
Ani ne, po pravdě jsem tuhle stránku věci neřešil. Ani mi to nepřísluší.
A co kdyby se jednou točil váš osud, životní příběh herce Karla Rodena – kdo by vás měl na plátně představovat?
Je mi to jedno. Ale nevím, proč by se měl můj životopis točit.
Proč podle vás půjdou lidé na Fotografa do kina? Čekají od Saudkova jména dráždivost, senzaci, nebo je opravdu zajímá osud umělce?
Já si myslím, že sehraje roli všechno, co jste právě teď sama vyjmenovala.
Dovolte mi malou spekulaci: s Janem Saudkem máte společnou vlastnost, že nechcete, aby svět věděl, jaký doopravdy jste. Pletu se?
Nevím, jak to má pan Saudek. Nevím taky, jaký svět máte na mysli. Některý svět už to ví, jiný svět o to nestojí, dalšímu světu je to myslím docela jedno a tomu světu, který po tom baží, bych nejspíš neměl chuť cokoli o sobě říkat. Tenhle svět si vystačí se spekulacemi.
Můžete prohlásit, že teď o Janu Saudkovi víte víc než před filmem a víc, než je ve filmu?
Myslím si, že vím o panu Saudkovi víc, než jsem věděl před filmem, myslím si taky, že už o něm vím víc, než je ve filmu, ale taky nemusím mít pravdu.
A když tedy víte víc, prozradíte to?
A proč bych to dělal?
