V rozhovoru Jiří Strach shrnul uplynulý rok a naznačil své plány pro příští letopočet. Jen s kandidaturou na prezidenta zatím nepočítal.
Druhý rok v izolaci. Jako věřící a jako tvůrce Anděla Páně: máte nějaké signály shora, jak to bude vypadat dál?
Signály ne, zato mám naději. Svatý Pavel píše – naděje neklame. A tato naděje mi říká, že se nad námi nahoře slitují a příští rok bude konečně lépe. Ale je nepochybné, že i v nebi mají smysl pro velmi hořký humor. Na dva roky nám symbolicky zavřeli ústa rouškami. Jako by už nemohli poslouchat ty blbosti, které mnohokrát vypouštíme. Kéž bychom věděli, že rty nám Pánbůh stvořil na líbání a ne abychom jimi zle uráželi, hádali se či pomlouvali druhé.
Loni se zdravotníkům tleskalo, letos se jim nadává. Máte pro to vysvětlení? Kdyby se jim jen nadávalo, ale ono se na ně už fyzicky útočí! To mi přijde naprosto šílené. Můj brácha lékař jezdí i erzetu a historky, jací dokáží být zachraňovaní lidé, jsou frustrující. Myslím, že za tím stojí špatně pochopená svoboda, kdy si kdekdo myslí, že může bezlimitně cokoli. Lékaři by proto měli dostat flagrantní zákonnou ochranu. A kdo by se protivil, toho jak ve středověku vykoupat ve studené Vltavě, aby mu vychladla vzteklá hlava.
Velkofilmy už zase odsouvají premiéry, na takzvaně malé filmy se nechodí. Kdy jste byl naposled v kině vy a na čem?
Já sám nejsem vzorový divák, do kin toho moc nenachodím. Poslední velkofilm bylo Nabarvené ptáče Vaška Marhoula. Kolegů, kteří se svými filmy trefili do covidu, je mi nesmírně líto. Kolikrát na nízkou návštěvnost bohužel doplatily i dobré filmy – naposled třeba Kurz manželské touhy Radka Bajgara. Nicméně věřím, že se lidé do kin vrátí.
Točil jste minisérii Docent. Dá se zvyknout na roušky, testy, napětí, zda a kdo se nakazí a všechno zastaví? Nejlepší je na place na to vůbec nemyslet. Nemá smysl se dopředu bát. Prostě točíte jak zamlada – teprve až přijde ten pán v latexu a kukle a zamává červeným praporem, tak jdete do karantény. No a co? Tak se to dotočí za čtrnáct dní. Mnozí jsou na tom daleko hůř, tak nebudu frfňat jak rozmazlené děcko.
Kolikrát jste ještě ochoten nechat se očkovat proti covidu? Dokud budu mít pocit, že tím možná trochu pomáhám, abych neohrozil druhé. Zároveň bych ale nikdy nebral kalašnikov na ty, kteří se očkovat nenechávají. Ty řežby očkovaní versus neočkovaní už mi nebetyčně lezou na nervy. Všichni by měli trochu ubrat nohu z plynu.
 |
Musel jste odložit natáčení dokumentu s Jiřinou Bohdalovou. Jaké plány B či C jste spolu vymysleli?
Napřed byl covid, pak jsem točil já, pak hodně pracovala Jiřina a teď je zas covid. Odložili jsme to už asi pětkrát. Poslední domluva je, že to rozjedeme hned v novém roce. Ale zaslechl jsem v kuloárech, že pro ni píše další film scenárista Marek Epstein. Takže Bohdalka by mohla mít ke stovce pěkný dárek!
Umíte si představit, že až pandemie snad někdy skončí, vrátil byste se k ní ve filmu? Třeba i v pohádce?
Covid do pohádky nepatří. Navíc je to něco tak blbého, a já nerad točím o blbých věcech. Covid patří do zapomenutí. Anebo je potřeba se mu vysmát a přeléčit ho humorem. Takže ano, umím si představit ironický černohumorný scénář, něco jako od Monty Pythonů. To jediné by mi dávalo smysl.
Jak byste si představoval svůj itinerář roku 2022 a co byste z něj v nouzi vynechal: třeba Itálii, karlovarský festival, bohoslužbu?
Opět asi budu muset vynechat oblíbené alpské lyžování. Bohoslužby byly přístupné i za nejtvrdších lockdownů, na rozdíl třeba od Slovenska, za což se sluší poděkovat odcházející vládě. Ale karlovarský festival je potřeba nevynechat a podpořit. Je to poslední mohykán mezi světovými festivaly, který nepodléhá progresivistickým šílenostem dnešní doby. Pozvat ostrakizovaného Johnnyho Deppa, jen za tuhle odvážnou frajeřinu velký palec nahoru!
Nebudete náhodou kandidovat na prezidenta? Nebo znáte někoho, komu je pozitivní myšlení ještě bližší než vám?
Ale nemyslete si, já měl také z té šílené doby splíny. Jen jsem jimi nechtěl otravovat okolí, které bylo už tak dost otrávené. Tak jsem se jen snažil šířit dobrou náladu. A kandidovat na prezidenta? Hmm, zajímavé, to by mě nenapadlo. Přes svátky popřemýšlím. A mezitím se budu posmívat těm, kteří tenhle nápad vezmou vážně.
