Bradáč, který řídí i distribuční společnost Falcon, právě tráví dovolenou příznačně: na chorvatském ostrově Vir. „Už se mi to nechce ani komentovat. Místo slíbeného řešení pro rizikové lokality nebo konkrétní ohniska tu máme zase řešení ve stylu ‚pojďme zastřelit mouchu houfnicí‘,“ vzkázal.
„Paradoxně jde pouze o prevenci, nikoliv aktuální problém s eskalací. Povinné roušky budou část lidí od návštěvy kin odrazovat a nárůst diváků během prázdnin se takhle vrátí o několik týdnů či měsíců zpět. Je to naprosto zoufalá vyhlídka pro kina, divadla a veškeré kulturní akce na podzim,“ varuje Bradáč.
„Je to boj,“ soudí Bedřich Němec, jenž vede dvousálové pražské Kino Lucerna. „Lidé nám totiž denně volají a ověřují si, jestli je na konkrétní představení stále ještě prodaných méně než sto lístků, protože nechtějí sedět v roušce. Je otázka, jestli od 1. září právě tahle skupina diváků zcela neodpadne,“ hádá.
Přitom v současnosti zažívá paradox, že na vyprodaný malý sál s padesáti sedadly, kam táhne třeba dokument K2 vlastní cestou, se roušky nevztahují, kdežto ve velkém sále se 450 místy, kde nyní zájmu vévodí hlavně Havel, se už při sotva čtvrtinovém obsazení roušky nosit musí.
„Ale multiplexy, kde si lidé kupují do sálu popcorn a pití, to zřejmě odnesou víc. A vůbec nejhůře to ponesou divadla, kde herci potřebují vidět reakce svého publika,“ soudí Bedřich Němec z Kina Lucerna.
Divadelní produkce si během června pohled do zarouškovaného jeviště už vyzkoušely. Většina scén pak, pokud nevyhlásila prázdniny, hrála ve venkovních otevřených prostorech, kde nutnost nosit roušky neplatila.
„Doufali jsme, že koronavirus v létě natolik zeslábne, že v září budeme moci v našem hledišti přivítat diváky za standardních podmínek. Vůbec nás tedy netěší, že některá opatření na omezení koronaviru je nutné vrátit. Samozřejmě všechna vládní nařízení musíme respektovat, ale přes všechno se budeme snažit divadlo naplnit diváky v maximálně možné povolené míře,“ uvedl za pražské Divadlo na Vinohradech jeho umělecký šéf Juraj Deák.
„Omezující by pro nás samozřejmě bylo, kdybychom se museli vrátit k režimu povinně volných míst v sále nebo kdyby rouška byla povinná i pro herce na jevišti… Takhle ale pevně věříme, že si diváci do divadla cestu najdou i s rouškou,“ zamýšlí se ředitel Divadla Viola Robert Tamchyna. Právě jeho scéna jako jedna z mála pro nízký počet sedadel dosud problematiku povinných roušek řešit nemusela. To se tedy od prvního září mění.
„Už těch několik červnových představení ukázalo, že diváci o večery ve Viole, byť s rouškou na obličeji, zájem mají. A reakce publika na herecké výkony při vyprodaných večerech byla vynikající. Přece jen je to jedinečné, osobní – nikoliv sdílené – setkání diváků s herci a to bude vždy, rouška nerouška, neopakovatelné,“ dodává Tamchyna. Podobně je na tom Divadlo Ungelt, jehož kamenná scéna taktéž nepřesáhne sto diváků. „Nové vládní nařízení budeme respektovat,“ vzkázal umělecký šéf Pavel Ondruch.
Roušky se však od počátku dotýkají všech čtyř vysokokapacitních divadelních budov naší první scény, které musí řešit i maximální povolený počet pěti set diváků. „V budovách Národního divadla jsou jednotlivé sektory vytvořeny architektonicky – přízemí, balkóny a galerie. V žádném z těchto sektorů nemůže být více než 500 diváků. Příchod diváků, jejich pobyt v divadle i odchod zorganizujeme ve speciálním režimu tak, abychom návštěvníky jednotlivých sektorů důsledně oddělili, včetně občerstvení a šaten,“ vzkazuje ředitel Národního divadla Jan Burian.
„Zrušení rozestupů mezi řadami vítáme, neboť nám spolu se zvýšenými hygienickými opatřeními a novým logistickým režimem umožní hrát pro plnou kapacitu našich budov. Zakoupené vstupenky na další měsíce tedy platí pro všechny diváky,“ ujišťuje Burian.
„Rozčlenění divadel na sektory, jejichž diváci se nesetkávají, je nekomfortní, ale realizovatelné opatření, které nám umožní lépe přežít. Osobně nechápu, proč se tak drastické restrikce týkají akcí, na kterých diváci kultivovaně sedí a klidně sledují představení. Obecně se dá očekávat, že divadla navštěvují kultivovaní diváci, kteří jsou schopni vyhodnotit míru osobního rizika i svůj zdravotní stav. Proto mi přijdou trvající omezení přehnaní a devastující českou živou kulturu,“ uvádí ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser.
Divadla dále ujišťují, že hygienickou situaci nepodcení. „Snažíme se samozřejmě o co nejbezpečnější průběh představení: dbáme na to, aby se diváci ve větším počtu nesrocovali ve vnitřních prostorách - tomu pomáhá i větší počet přítomného hledištního personálu, který diváky ‚odbavuje‘ hladce a rychleji, to se týká i diváckých šaten a bufetu. V případě, že si divák zapomene svoji roušku, máme pro něj připravenu jednorázovou,“ uvedla za Městská divadla pražská Lucie Korbeliusová.
